v podzimním bledém úsvitu...

sychravá jitra se tetelí
v bílých mlhách
naslouchám vzepětí života
v bouřlivém troubení
říje jelení
proti proudu táhnou pstruzi
plni touhy a dychtivosti
a liliový dech přemůže i smrtihlava

vytáhl jsem kořen lékořice
a žvýkám sladké dřevo
jehož divoká chuť dráždí
více než kdysi fenmetrazin

sličná pastýřka v bělostném hábitu
vyšla na nivu
čišela vláhou z otevřeného květu
jenž se váže
jako peří k peru
popást stádo hedvábných
a povyprávět pár příběhů
určených pro nitra otevřená

vzduch zavoněl dýmem
bramborových natí
Aube se lehce shýbla
něžně utrhla snítku vratiče
strčila jej za ucho
a mě najednou došlo
že je v tu chvíli celistvá...