otisky prstů větru...
otisky prstů větru...
Anotace: ...
procházím se po větru
směrem ke slunci
po pláži se ke mně vine písek
ve zvlněných stuhách
a zvláštně se třpytí
ignoruji barvy
záři
i podivně průsvitnou vodu
chci něco jiného
písek se změnil v zebru
chci aby mi foukal mezi prsty
ten vítr
co ji vytvářel
zapadá slunce
vane chladný vítr
tiskneme se s Iktome
k sobě
homo sapiens
odrůdy choulivé
povídáme si
nějaké legrační věci
sdílíme přeludy
ze zebry se stává průlez
jeden svět prolíná do druhého
smějeme se tomu
jak propadáme otvorem
a pak se vrátíme
choulení pomáhá
vlny energie prochází páteří
chvění a evokace
primární touhy
tepla a útěchy
silnější než sex
které uspokojujeme
tak vzácně
to je naše odpověď
na ten chlad nekonečna vesmíru
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
...krásná chvíle přítomného okamžiku....přivírám oči před jemným
pískem,který byl zvířen a sedá na můj stůl,přivírám oči před slunkem...
zavírám oči a vidím Tebou "namalovaný"obraz......Ji.
06.10.2014 20:53:14 | jitoush
Krásný obraz. Teď by se mi hodilo sedět na pláži a jen se dívat na vlny, na obrys plachty kdesi v dálce a myslet na všechny ty historky o mořských příšerách, které si vyprávěli námořníci, a nebo zavzpomínat na bělostnou zídku v kontrastu s modří Tyrhénského moře a mladou indickou dívku v duhovém sárí. Seděla na zídce a vítr vzdouval lehounké hedvábí a točil do spirálek její dlouhé, uhlově černé vlasy. Zamilovala jsem se pro tu chvíli. Zbudou-li jen obrazy ze vzpomínek, chci být Da Vinci nebo Michelangelo Buonarroti. :O)
06.10.2014 16:16:32 | Tichá meluzína
