Anotace: v divočině pokryté prachem...z kaktusových vláken...
slunce zapadá bude noc
kolikrát už asi skončil den?
stíny se začínají prodlužovat
sedím na kůře
jakéhosi padlého kmene
a rozježené vlasy splývají
s tmavnoucí bělobou mraků
i blednoucí bělobou mlhy na svitcích
náhle
snad horkem
z rozpálené země
vidím dívku
za deštivého odpoledne
vidím jejíma očima
jak si prohlíží nějakou cetku
a jejíma rukama
jemně prohmatávám krajku
lehce sebou cukla
usmála se
a zadívala se mýma očima
seskočil jsem ze stromu
došel k horskému potoku
a povídám jí
pojďme skákat po kamenech
bosí
neublížíme si?
nohy vědí kam jít
a prsty se umí zachytit
dokážeme totiž balancovat
zdánlivě všude a na všem
bez držení
hladina jako by nebyla
jen průhledné vrstvy
kolem létají tiché vlaštovky
jinak se nic nepohybuje
a trocha slunce ještě zbyla
nadechni se Džoči
a vpusť světlo dovnitř
to je skutečná esence žití…
04.02.2015 00:30:07 zelená víla
víš co je zvláštní, tolikrát jsem se chtěla dívat tvýma očima, ale nikdy jsem si neuměla představit, že by to někdo měl dělat mýma... :-)
ale takhle to zní krásně.., půjčit někomu oči... ruce... dech...
pak si o tom povídat...cos viděl??, co cítil?? je to stejné??
08.10.2014 13:05:47 Pamína
Skutečná esence žití... jsou chvíle, že je vnímám přesně takhle, ale popsat bych je tak pěkně neuměla. Dík.
07.10.2014 21:36:14 uživatel smazán
Asi jsem už dnes unavená, ale strašně chci být vlaštovka. Možná proto, že ty naše už odletěly, a přesto, že jsme teprv za rohem, už se mi stýská po létě. Nevím proč, ale začínám mít pocit, že se mi líp žije na cestách. Dejte mi koně a maringotku a zmizím někam s jižním větrem, jako meluzína. :O)
07.10.2014 14:09:15 básněnka
vždycky objevím jinou dimenzi, mezi už objevenými...díky žes zrovna seděl na kůře...
07.10.2014 14:03:36 jitoush
....a oči se rozsvítily a začaly se dívat tak nějak jinak,začaly
se dívat postaru,zorné pole se roztáhlo a prohloubilo.Co byla skutečnost
a co iluze?Kdo ví,každý má své tajemství a světlo jej prostě prosvítí
a možná spatříme to.........Ji.