když potkáte Tu-co-mění-místa...

prach z padajících listů
dopadá na mé tělo
bažant ztěžklý létem
jen s námahou vzlétl
a z úkrytu pod kůrou stromu
se objevila felzuma gurkha

ze země čněl prorocky pahýl
jako prst světce
delikátním pohybem
mozkového chirurga
odstraňujícího část
zešílené imaginace

jen tak jsem si povyskočil
a ona vyskočila za mnou
poplácala po ramenou
nebo možná nepoplácala
a já nevyskočil

byl v ní pohyb i horizont
bobule cudnosti
krajta i motýl
karavana v poušti
buben oázy
jejíž součástí je potemnělé světlo
lehká mlha visící ve vzduchu
která slabě světélkuje

lehce si natřela obličej
podzimními barvami
v klikatých vzorcích
takže vypadala jako někdo
kdo vás dovede ke smrti
a blaženosti zároveň

změřila si mě jedním okem
a vzpurně odvrátila hlavu
nemá ráda když ji někdo okukuje
pak provedla první část obřadu ouricuri
jako zanícený kněz dávného kultu
zatímco já si sundal boty
plášť pověsil na větev
zasunutou do štěrbiny
opřel se o strom
a přemýšlel
o tajemství té ženy
co zřejmě ví cosi o časové kapse

musela vzniknout jen tehdy
než se průrva rozšířila v rozkol
musí mít nějaký důvod proč?
ale nejsem si jistý
zda chci vědět vše
co mi prozradit chce

není žádný důvod proč
odpověděla Warakidza
a její hlas drnčel napětím
nevyslovený otazník vadne ve vodě
otázka neexistuje

přetržený závan větru
spoutaný v čase
zamával pažemi
jako uvázaný houser křídly
co se nikdy nesmíří se zajetím

zírám na ni
a teď už vím
co přesně znamená
mít v očích oheň