mezihvězdní...

ten dům byl v horách
měl měděnou střechu
která se leskla ve slunci
a na štítu měl sivou holubici

vstoupil jsem do malé místnosti
bez nábytku
holá podlaha byla z teaku
jen na stěnách visely kresby ptáků
vyvedené tuží

v protější stěně
byly zeleně natřené dveře
se zhoupnutím se otevřely
a já prošel do světla
a zvuku padající vody

ženský hlas pravil
pojďte dál příteli

vykročil jsem na štěrk
zahnul kolem vějířů kapradin
obešel jezírko s malým vodopádem
ze kterého mžouraly vypoulenýma očima žáby
a zbytek jejich tmavých těl
se vznášel v podvodním šeru

v proutěném křesle mezi vrbami
seděla dívka
vlasy stříbrné
a jednoduché černé šaty
vypadala velmi křehká
a kolem inteligentních očí
jí vířily jemné vrásky

přinesl jsem vám datla paní

mrkla víčky
na znamení přijímání
a lehce podotkla
teď už jste klidný?

inu některé zážitky mám uklidňující
ale popravdě klidný bývám zřídka
i když si nejsem jistý proč

usmála se
děláte z jednoduchých věcí složité
nejspíš proto že ty složité
jsou pro vás jednoduché
přemýšlel jste někdy
o paradoxech barvy?
každá má charakter
a svou zvláštní kvalitu
a přesto je nehmatatelná
odkud se berou
a co jsou vlastně zač?

existují...jsou všude...

ale přicházejí a odcházejí
co jsou to barvy?

po pravdě nevím
někdy mi připadá
že toho vím stejně tolik jako vy

kdosi kdysi pravil
cesta plná krajností
vede k moudrosti
do dobré noci té nekráčej ve fraku
stáří ať soptí když hasne den
běsni jen běsni dál protiv soumraku
moudří dají za pravdu temnotě
bez nároku

pak myslím že tu jsem správně

to se uvidí
a překulila se...