Tam kde vše shoří na popel...
Tam kde vše shoří na popel...
Anotace: nemůžeš doufat v oheň…nebo ano?
vzdálené hřmění
vůkolem slabé chvějivé světlo
jako by odnikud nevycházející
láme se v dešti poletujících sazí
za těch nocí se budím
do černoty neproniknutelné
v níž není vidět vůbec nic
do tmy z níž bolí uši
jak usilovně naslouchám
najednou musím vstát
v té ledem štípající
autistické temnotě
natahuji paže
jen neztratit rovnováhu
dávný příběh
vydržet zpříma!
před každým pádem je zaváhání
vykročil jsem do nicoty
počítám kroky
abych se vrátil
mám zavřené oči
máchám rukama
vzpřímeně vůči čemu?
něco bezejmenné
co dlí v černé noci
snad žíla nebo nějaká síť?
já a hvězdy
kolem toho krouží
jako ohromné kyvadlo
opisující ve své rotundě
každodenní pohyby vesmíru
o němž se říká
že neví nic…
a přece něco vědět musí…
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Záleží na tom, jak možně i nemožně jsi hotov ho vnímat. Jak moc jsi spontánní? A kolik v sobě najdeš klidu? Je oheň jenom to, co hoří? A co když ano? Záleží jak se díváš. Ve tmě může číhat třeba šavlozubý tygr. Přesně za tvými zády, plíží se jako velká kočka. Můžeš s jistotou říct, že tam nikdy nestál? Proč je na položenou otázku nejlepší odpovědí další otázka? Proč z nich mám takovou radost? Kdo vymyslel otazníky? Proč máš tak velké oči, uši a zuby? Já chci vidět, slyšet a smát se. :O)
09.01.2015 17:17:59 | Tichá meluzína
Porad se ptam co bylo pred vesmirem a on se záhadne smeje ;-)
09.01.2015 14:17:35 | xoxoxo
