když se připomene...

Anotace: vítr otočí...

pocit odněkud
z nízkých kopců
ozvy velkých bubnů
pak se vítr otočí
a ticho je naprosté

ve snech přichází
z hustého listoví
bledá dívka
průhledné šaty
bradavky bíle pomalované

tmavě hnědé vlasy
hřebeny z želvoviny
vyčesané a sepnuté

ten její úsměv
a oči
do země zapíchnuté

ráno sněží
a na dráty vedení
ledové korálky navlečené

ničemu z toho nevěřím
už jsem se naučil budit
z vábivých světů
ležím na pryčně
a v ústech doznívá
ďábelská chuť broskve
z přízračného sadu

vzpomínám na vše
vybavuji si vůni
seděla vedle mne
na nějakém představení
a předkláněla se
aby lépe slyšela hudbu

zdobně vyřezané ostění
svícny na stěnách
po obou stranách opona
jak vysoce zřasené sloupy
držela mou ruku
na svém klíně
přes tenké letní šaty
a já cítil konec
hedvábí punčošek…

tenhle moment
navěky...