ve pstruží...
ve pstruží...
Anotace: ...
z černoty se snáší měkké vločky
přiživil plameny ohnivého draka
mihotají se jako polární záře
ta barva v něm něco probudila
něco dávno zasutého
kdysi pozoroval pstruhy
co sledovali svůj dokonalý stín
na kamenech pod sebou
utečenci z horečnatého světa
s jasnou křehkostí úplně všeho
přehodil si přes ramena deku
jen nezapomenout
oranžový sníh se zatetelil
vyletující jiskry vyhasínají
a vládne zas bezhvězdná temnota
ne všechna umírající slova jsou pravdivá
jak se liší to co nikdy nebylo
od toho co nikdy nebude?
problémy vyřeší nicota a noc
s posledním zanikne věc jako taková
věčnost je prý hodně dlouhá doba
jenže on věděl svoje
věčnost není doba vůbec žádná
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
už pár měsíců potkávám jednu Lucku, nechodí, nohy má šikovnější než ruce, nemluví a má milujícího dědu, kterému se v očích právě věčnost zrcadlí...
včera jsem ji přinesla kvarteto, karty a motýlem Emanuelem a vílou Amálkou...pochopila princip hry a taky pochopila, že když bude žonglovat od jednoho k druhému, tak celou hru prodlouží... pravidla se přizpůsobují jí, nedokáže držet karty a hraje nohama... nikdo tu hru takhle nenaplánoval, možná ani nehrál, ale lze to...
věčnost je strašně dlouho stejně jako nikdy... ale mezi tím, mezi tím věčně a nikdy můžeme cokoli... i být blíž než se zdá...
18.01.2015 00:56:37 | zelená víla
Sestřičko vílo to je úžasné,jak krásné je vidět a podílet se na zázracích.Jsi skvělá:-*.
19.01.2015 21:11:00 | Malá mořská víla
ST.
Víš co nevím?
Jak může filozof dělat ve fabrice?Když už není totáč.
16.01.2015 23:23:03 | Malá mořská víla
