ve pstruží...

Anotace: ...

z černoty se snáší měkké vločky
přiživil plameny ohnivého draka
mihotají se jako polární záře
ta barva v něm něco probudila
něco dávno zasutého

kdysi pozoroval pstruhy
co sledovali svůj dokonalý stín
na kamenech pod sebou
utečenci z horečnatého světa
s jasnou křehkostí úplně všeho

přehodil si přes ramena deku
jen nezapomenout
oranžový sníh se zatetelil
vyletující jiskry vyhasínají
a vládne zas bezhvězdná temnota

ne všechna umírající slova jsou pravdivá

jak se liší to co nikdy nebylo
od toho co nikdy nebude?

problémy vyřeší nicota a noc
s posledním zanikne věc jako taková

věčnost je prý hodně dlouhá doba
jenže on věděl svoje

věčnost není doba vůbec žádná

Autor enigman, 15.01.2015

Přečteno 417x

Tipy 16

Poslední tipující: zelená víla, Malá mořská víla, Joe Vai, Frr, bogen, Jort, jitoush, knihomolka, Amonasr

Komentáře (5)

Komentujících (3)

Doporučit (0x)

Tisk

Komentáře

18.01.2015 00:56:37 zelená víla

už pár měsíců potkávám jednu Lucku, nechodí, nohy má šikovnější než ruce, nemluví a má milujícího dědu, kterému se v očích právě věčnost zrcadlí...
včera jsem ji přinesla kvarteto, karty a motýlem Emanuelem a vílou Amálkou...pochopila princip hry a taky pochopila, že když bude žonglovat od jednoho k druhému, tak celou hru prodlouží... pravidla se přizpůsobují jí, nedokáže držet karty a hraje nohama... nikdo tu hru takhle nenaplánoval, možná ani nehrál, ale lze to...
věčnost je strašně dlouho stejně jako nikdy... ale mezi tím, mezi tím věčně a nikdy můžeme cokoli... i být blíž než se zdá...