když se rozpíná...

vítr se utišil
slunce zapadlo
řeka tiše sténá
přeletěl havran
křídla zašuměla
jako se trhá
košilka hedvábnělá

Dunyach se dotýkala
celou vahou o zem
rozeznělá její záhadností

zpola rozhalená
pahorky plné zlata
ústa vykrojená šibalstvím

kadeře její zahořely
jako by chtěly vzlétnout
a předat oheň pochodním

zachvěla se
vnitřním žárem
přimhouřila oči
osobnost mizí
tvář zahalená
rouškou šarlatoví

za každou ženou
se skrývá ta
s otevřenou ranou
co se nikdy nezahojí
posvátná
plná tajemností

a noc
divoká k zalknutí
proudí
plná rozmarů
v nevysloveném
jako marnivý zvuk houslí

vesmírem…