zaměření...
zaměření...
Anotace: do vzdáleností...
posunoval jsem se
nivelitou
po vyschlém dně
kdysi plném minerálů
mezi popraskanými krystaly
jako houf padlých talířů
najednou se objevil
dlouhý záblesk
pak série
nepatrných otřesů
a mezi tím
dívka s otázkou
měla spirálovité vlasy
barvy měděných drátků
žirafí řasy
jako stínítka
pro zvláštní oči
zelené i modré
to podle toho
co měla zrovna na sobě
a když promluvila
tím burácivým hlasem
strčila by do kapsy
všechny burzovní makléře
tady něco povede?
rozhovor potřebuje místo
kde se může rozvinout
neutrální území
v domě můžete být
moc blízko sebe
takže se nedokážete zaposlouchat
co druhý říká
ani nedokážete mluvit tak tiše
abyste se slyšeli navzájem
jako když hodíte do vody dva kameny
tak blízko sebe
že se kruhy jež rozvlní překrývají
jak to mám chápat?
pokud chcete tlachat o ničem
z očí do očí
klidně si dýchejte do obličeje
ovšem nejlepší je být tak daleko
aby se živočišné teplo a vlhkost
mohly vypařit
jestli tomu rozumím
když vyšlete náboj myšlenky
překonává zpětný náraz
a ustaluje směr
než zasáhne ucho naslouchajícího
jinak druhým zase vyletí
všimla jste si Rodagit
že když vás rozhovor začne bavit
bezděky se zakloníte
a začnete odstrkávat židli?
chci tím říct
jestli se budete chtít
s někým důvěrně sblížit
tak že to uvnitř nelze vyslovit
rozmlouvejte s ním
přes rybník
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Vskutku poetická komunikace :o) Jako dva kameny ve vodě, které se překrývají, vždy mile překvapíš a zaujmeš, enigmane :o)
26.03.2015 10:40:16 | Akrij8
...tam zrcadlí se i neřečené....po vlnkách kruhových to podstatné
dopluje...../úsměv/...Ji.
24.03.2015 19:38:00 | jitoush
zrovna v pátek jsem byla u rybníka a čekala tam na přátele, jenže jsme se špatně domluvili a já stála na druhé straně než oni... po půl hodině čekání jsem jim volala a našli jsme se... :-) a máš pravdu, to jsou ta osobní pole, která velmi respektuju a každý ho má jinak... a já zjišťuji, že i s každým ho mám jinak :-)...můj kamarád má tendence se dotýkat, když ho vidím a trávím s ním čas, trvalo mi nějakou dobu než jsem to přijala, jako součást jeho, že tu a tam tě chytí za ruku, plácne po zadku, pohladí po tváři, po krku, dá pusu na krk... nejdřív mi to vyvádělo z míry, ale on to tak prostě má... já mám svůj osobní prostor ráda a ne každého nechám do něj vstoupit... :-)
23.03.2015 13:31:30 | zelená víla
Posílat zprávy přes rybník je nejlepší navečer. Jednou jsem si takhle tiše houkla a ozvalo se mi kachní zakvákání. Možná tam na druhém břehu seděl hastrman. Nebo kachna. :O) Kdysi jsem si taky krásně pomlčela. Uprostřed jezírka, na zpola potopeném kmeni, pod malým vodopádem. Zbyla mi fotka, protože mě někdo fotil. Vzpomínka na okamžik, kdy mi bylo dobře. Ne že by teď nebylo. Jenom trochu jinak. Člověk se mockrát znova narodí už v tom jednom životě. Ty tvoje fantazie jsou opravdu krásné. No facht. :O)
23.03.2015 10:07:39 | Tichá meluzína
Myšlenka rozmlouvání přes rybník je zajímavá. Jdu hledat nějaký pěkný, rozlehlý :)
23.03.2015 08:28:09 | MARKO
