pod pokličkou...

vystoupal jsem
pár schodů
a zastavil se
pod klenbou
z opracovaného granitu
s vytesaným jménem
jakési velikánky

dobré odpoledne příteli
pozdravila dívka
oděná v podivném výtvoru
z bronzových kroužků
které lehce cinkaly
při každém pohybu
a ukázala mi na křeslo
obložené rafinovaným rozhraním
a divokými periferiemi
nesete novinky?

vypadala zatraceně dobře
takže jsem se přinutil nevyčerpávat
svá vnitřní zřídla
ano ale jsou poněkud překvapivé
milá Fringe

zajiskřilo jí v očích
jako Brownův pohyb
prachových částic
ve slunečních paprscích
a naklonila obličej
zvýšeným zájmem

díky podpoře tučňáků
jsem udržel severní pól v chodu
vymyslel jsem látku
z matované děloviny
a povedlo se mi vyšlechtit
zeleninu co umí dát najevo
společenský útlocit

nejzajímavější je
že fyzikální zákovny
jsou údajně neměnné
ovšem není vyloučené
že když se dostanete
dovnitř oranžové schránky
můžete přepsat pravidla
pomocí nových symbolů

to už ji trochu nadzvedlo
jak to asi dopadne
když je můžete měnit
kdy se vám zachce

ne tak docela
jednak se tam musíte dostat
bez použití klíče
existuje totiž teorie
podle které se dá vesmír rozložit
na nekonečné díly
asi jako nakrájená jitrnice
ale pořád stejně obsažné

co tím naznačujete?

že až se čas zastaví
a vesmír vychladne
všichni dostaneme
zdarma
sadu komických příborů