mezerní...
mezerní...
Anotace: oddělení nebo spojení?...
seděla přede mnou
v obnošených džínách
vybledlých sluncem
jako okrová socha
změkčená jenom
temným vodopádem vlasů
rozdělila zákusek
dezertní vidličkou
na chutné kousky
co jí vplouvaly do úst
jak loďky do přístavu
ale když jsem jí nabídl kávu
jen pomalu zavrtěla hlavou
byla tak opálená
že se dalo těžko říci
zda ke své bronzové kůži
přišla přirozeně
nebo na ní pracoval
sbor kovotepců
z černých vlasů
se nedalo nic vyčíst
žádné šperky
a oči měla zamlžené
jako drahé kameny
zasazené v zachmuřených mracích
probleskující horce vlnící touhou
skoro nepostřehnutelně
tiše promluvila
povězte mi příteli
co vyznáváte?
vše co mi činí potěšení
milá Laniche
co mi tím naznačujete?
to čím se vyznačuji
její tenké rty se pohnuly
do trhliny úsměvu
myslím že vám rozumím
mezery mezi námi
o nás říkají nejvíc
mezery určují
co je kolem nich
zdůrazňují čistotu linie
formu oblouku
a když je ozáří slunce
dávají dohromady
čirou nahotu
v úžasné symetrii
zahleděl jsem se
na linku obzoru
vítr se vznáší
v lehké melodii
tak jako oněmělý hvizd
či jemný pohyb písku a vln
to vše je tvořené
do harmonie
a někde daleko odtud
se prastaré stromy kolébají
ve věčné hudbě času
Poslední tipující: zelená víla, Joe Vai, střelkyně1, Amonasr, Petbab, Helen Zaurak, bogen, Malá mořská víla, AndreaM, Frr, ...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk04.10.2015 23:27:30 zelená víla
v domě u moře je západ slunce tak komorní... sedím na pláži a červenám se... a tak se rozběhnu do moře a dívám se, občas červánky a občas ono a pak nic... směju se té vteřině, kdy ano a najednou ne, ale je teplo, je vlaze, je krásně a tak plavu dál a dál a dál... a kdy chci tak se vracím...
11.09.2015 20:53:10 uživatel smazán
A mě se líbí, že se rád díváš a to co vidíš necháváš vplynout do svých fantazií. Člověku to přináší klid, lechtání tajemství a uvědomění si sounáležitosti, vzorce, mechaniky, návaznosti.........Dá se tomu říkat všelijak. Já taky ráda poslouchám hudbu, vypnu si okolní zvuk a sleduji jen pohyb. Po chvíli je to jako kouzlo. Všechno to k sobě sedí. Všechno, co se kolem děje, dokonale splyne s hudbou. V hudbě je tlukot srdce a tak vlastně všechno funguje v jednom rytmu - sounáležitost, vzorec, mechanika, návaznost............Dá se tomu říkat všelijak. Páčko :O)
11.09.2015 20:48:12 Frr
zase enigmanní návrat k věčnému dialogu Anima s Animou..YOUPÍÍÍ už se mi stýskalo :-DDD
11.09.2015 20:41:38 jitoush
......jdu naslouchat věčné hudbě času,rozprostřít se mezi bukovou
štíhlost....odevzdám něco ze sebe do vánku,který si pohrává s listy
zelenými,s listy knihy,která se čte každý den jinak....zasejc jsem
pookřála,ostatně jako skoro vždy.....sahám ke kořenům a mé vlasy se
mění v třepotavé listoví...tu se chvěji jako osika nebo hořím jako
buková polena..............když nezetleju,tak shořím...........Ji./úsměv/
