leknínoví chodci...

slunce pronikalo
mlžným záhalem
mírné a teplé
a zvuky
které jsem slyšel z dálky
připomínaly cimbály

ona měla vlasy
stažené dozadu
ukusovala chilli papričky
a vězela až po lokty v pergamenech
s čmáranicemi kružnic
tečnami i sečnami
a starobylými symboly planet
co najdete v horoskopech

aniž vzhlédla
pronesla odměřeně
dobrý podvečer pane
tak jste konečně tady
kde jste se zase toulal?
co abyste mi pověděl
něco užitečného
něco pěkného
něco srozumitelnějšího
než tu nesmyslnou nápovědu
kterou pořád dostávám

bylo mi záhadou
jak může najednou vše ztichnout
zatímco ona zářila krásou
a navíc měla v sobě
něco mlhavě dráživého

sakra
ta musí být dobrá
právě jsem se vrátil z výletu
po čtyřech pěti úrovních vesmíru
asi jako když ukazujete čtyři prsty
a vidíte pět deset jeden a nic
což je v pohodě
prostě jen pružná matika
ale okamžitě
bez jediného slova
jsem k ní pocítil sympatie

milá Espesarné
kondenzát unitárního časoprostoru
je v podstatě zahuštěná omáčka
co se týká velkého třesku
taky dovedu zapálit oheň
třením dvou dřívek
nebo pupíkem o pupík
a užitečné je měřit čas
více způsoby
například sidericky

usmála se
a její rty plamenné
se dotkly mých
tak to máme
za rok jeden den navíc
jen pro sebe