když noc poodhrne záclonu...

Anotace: a pustí blues...

ovívala se slaměným kloboukem
co připomínal rozsednutý košík
taktovkou malovala čáry ve tmě
jako dítě prskavkou
a usmívala se
jedním z těch úsměvů
co si vymyslela

urovnala si lem
pruhovaných šatů
nehty namalované
chladnou modrou barvou
podzimního nebe
pohyby těla
pod tenkou vrstvou
promyšlené
a já myslel na tu sílu
která se pohybovala se mnou
a okolo mne
jako hadi
zabalení do jemného sametu

znenadání pronesla
kdysi jsem si myslela
že vím něco o lásce
mohla jsem se klidně dívat
z vrcholu hory na obzor
na ty velká melodramata
i na nepatrnost
obyčejných míst
aniž bych pomyslela
co se děje dole
v černých kaňonech

víte milá Elnoude
příběhy života jsou jako blues
temné klouzavé hlasy
co dokáží obrátit čas
a znovu roznítit touhu

správně!
řekla s asfaltovýma očima
zlehka mě klepla do ramene
obtočila si mou paži
kolem pasu
a otřela se bokem

čekám na ten váš příteli
třeba ten
jak se ponořit do extáze
a prožívat své malé smrti
jeden v druhém