podél hranice...
podél hranice...
Anotace: léta s podzimem...
po obloze
chladnoucí západem
přelétl zlatý bažant
opilý sluncem
kdesi zazněl
téměř neslyšný výstřel
a z lesa vystoupil
proužek modrého kouře
zavládlo ticho
ticho noci
tichá hladina
nekonečně tiché lesy
žádný křik
žádné kroky na cestách
ani srdce nedutá
zpité těžkým vínem
našel jsem si suché místo
rozdělal oheň
a natáhl se na záda
mušky a můry
přivábené září plamenů
a vůní dřeva
létají nehlučně kolem
probzučí kolem uší
až trochu zamrazí
a usadí se na bílém rohu
se střelným prachem
chvějí se a hledí na mne
vypadají jako létající macešky
o kus dál tuším kapradiny
oměj kvetoucí vřes
vonící hvozdíky
rozvíjejí se
blizny se otevírají
květy dýchají
a huňatí noční monarchové
noří se mezi jejich listy
a celou rostlinu rozechvívají
k opojení
stojí to vůbec za námahu
pro tak málo být člověkem?
když nic nezůstává
pravdou příliš dlouho
protože časem
je všechno zpochybněno
nebylo by lepší
ocitnout se tam nahoře
toulat se mezi slunci
a cítit
jak se kolem čela
třepotají copy komet?
ale kdo jim je zaplet?
kdo ví
snad měkký šum
co se nese vzduchem
zvuk nesmírného lisu
jehož měchy neúnavně sešlapujem
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
už kvůli tomu, co jsi napsal je čest být člověkem...
čemu říkat ne, jako člověk :
ne, tomu co nechceš
ne tomu, co zatím nevíš, že nechceš, ale přeješ si to
ne kompromisům
ne, když víš, že to nebudeš moci splnit
ne výjimkám
ne sobě samému
...
zpochybněné je to, čemu a komu dovolíš to zpochybnit...
přišla jsem v pondělí na pokoj něco řešit a byl tam někdo na návštěvě... vstoupila jsem a pozdravila... a ozvalo se jé dobrý den.. odpověděla jsem, a paní kolem šedesáti let mi povídá, jéé jsem ráda, že vás vidím... znejistěla jsem, vůbec jsem ji neznala, ale ona mi v klidu odvětila, pamatuju si vás z autobusu... to jsem znejistila já.. pokračovala, jezdila jste tehdy na střední... usmála jsem se a říkám, ale já na střední jezdila před dost lety, asi si mě pletete... nikoli, ty vaše oči... usmála jsem se a upravila si brýle... ale ano jste to vy, jezdila jste odtud tam... to ano... víte, mně jste se vždy líbila a nyní u vás tam bydlí syn... dopracovali jsme se, že kousek ode mne...pozdravujte ho až půjde kolem a seznamte se s ním... polkla jsem, a odvětila, že by dost koukal, kdybych ho zdravila z nemocnice... vyšla se mnou ven dáma a říká, hmm asi vypadáte jako za studií... rozesmála jsem se, nikoli, jiný vlasy, jiná postava... ale ona si vás pamatuje...
stojí to za to, být člověkem.... :-)
31.10.2015 02:06:22 | zelená víla
...nemohu se nabažit....cestovateli tehdy i teď...lovče ze stezek
zapomenutých krajů........Ji.
28.10.2015 21:26:27 | jitoush
když jsme v lisu, pouštíme nejlepší šťávu:-)
nepochybuj, ale věř ST :-*
27.10.2015 22:06:49 | Malá mořská víla
No právě, že pro tak málo stojí za to být člověkem! Ono to totiž vůbec není málo!
26.10.2015 19:30:35 | Aida
Doufám, že bažant doletěl, ať už to bylo kamkoliv. Do přírody nebo mezi knedlíky. :oD Jinak paráda. :O) ST
26.10.2015 07:51:42 | Tichá meluzína
