o slzách...
o slzách...
Anotace: neviděných...
možná jsem si to vymyslel
možná ne
nějak se v poslední době zapomíná
že se ledacos stává
to jsem se jednou probudil
a to se neprobouzím ráno
ale různě
a když jsem přišel do koupelny
podíval se do zrcadla
spatřil jsem jen kachličky za sebou
a věšák s ručníky
svůj obličej jsem prostě neviděl
ani ramena
ani krk
ani nic
to mě trochu překvapilo
jsem snad najednou neviditelný?
nebo nejsem?
a jenom se mi zdá že jsem
nebo je to chyba zrcadla
odvrátil jsem se
chvilku počkal a
nic!
jen ručník s kačenkami
na bleděmodré obloze
co si v takové situaci počít
dá se vůbec něco dělat?
nedá
když se nevidím
tak se nedivím
přejel jsem dlaní po bradě
strniště ještě ujde
česat se nemusím
vyšel jsem z chalupy
přešel můstek
a na mojí lavičce
seděla dívka
připadala mi povědomá
snad podle tmavých vlasů
se zapleteným jehličím
a liščího obličeje
s blízko posazenýma očima
zamyšleně si podpírala dlaní čelo
jako by seděla v kupé
nepřítomně zahleděná
buď do uličky
nebo ubíhající krajiny
jen jsem si přisedl a mlčel
najednou se rozmluvila
pořád mě někdo přesvědčuje
že mě má rád
což by se dalo snést
kdybych tomu věřila
přitom sami neví co chtějí
vy ale víte co chcete
až teď
jak jste to poznal
s úsměvem jsem jí otřel palcem slzu zpod oka
zřejmě si ani neuvědomila že pláče
kdysi jsem přečetl jednu knížku
jmenovala se Úpění holubice
čili o užitečnosti slz
vypadáte že jste už leccos zažil
víte milá Columbe
než se člověk dozví
k čemu na světě je
a než si uvědomí
kolik práce má před sebou
tak to chvíli trvá
a radši si vymýšlí
spoustu povinností
aby se vyhnul té jediné
která to je?
být sám sebou
Komentáře (13)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
hmm... slzy jsou krásnej počin, ještě že je máme... my, lidé...
někdy se ptáme a kdo mě zná?? často se tak ptáme... málokdy na nás, zda my ano... a přitom je tolik podstatný porozumět sobě, své podstatě...i u lidí kolem sebe, když ji neznáme neumíme jednat...
znát se a být věrni sobě potřebuje moudrost k tomu se poznat a znát a taky odvahu, zůstat tomu věrnej...
lidé ti dávají tolik věcí, ale zároveň tím něco žádají... odezvu, odpověď, radost, vděčnost... očekávají... ale od sebe neočekávají nic, mají dojem, že tím přiložením k někomu mají právo očekávat od někoho... zvláštní...
31.10.2015 01:18:38 | zelená víla
....milý En...díky za tuto báseň......Ji.
P.S.....Jinak,když po ránu koukám bez brýlí do zrcadla,tak vidím jen
nejasné obrysy.....oči mé slabší.....srdce toho ví víc....Ji./úsměv/
28.10.2015 21:08:55 | jitoush
Být sám sebou je někdy těžké, zachovat si svou tvář, možná, že se jednoho dne nepoznáme v zrcadle, hlavně abychom se vyznali ve svém srdci.Jako vždy skvělí příběh, příteli.Častokrát v slzách poznáme podstatné
28.10.2015 15:22:44 | Akrij8
já tě v tom zrcadle vidím...jsi pořád stejně sám sebou...a té holce řekni, ať už nebrečí...jsme tady všichni s tebou;-)
27.10.2015 22:22:07 | Malá mořská víla
Tohle je krásný...
27.10.2015 17:57:40 | iluzionistka
Já se kdysi dívala do zrcadla a uviděla lustr.Pak bílý strop, pak světle šedé nebe, koruny stromů, třepotání ptáků, mouchy a pak jsem zjistila, že jsem tam já. :O)
27.10.2015 17:20:55 | Tichá meluzína
