Anotace: neviděných...
hmm... slzy jsou krásnej počin, ještě že je máme... my, lidé...
někdy se ptáme a kdo mě zná?? často se tak ptáme... málokdy na nás, zda my ano... a přitom je tolik podstatný porozumět sobě, své podstatě...i u lidí kolem sebe, když ji neznáme neumíme jednat...
znát se a být věrni sobě potřebuje moudrost k tomu se poznat a znát a taky odvahu, zůstat tomu věrnej...
lidé ti dávají tolik věcí, ale zároveň tím něco žádají... odezvu, odpověď, radost, vděčnost... očekávají... ale od sebe neočekávají nic, mají dojem, že tím přiložením k někomu mají právo očekávat od někoho... zvláštní...
31.10.2015 01:18:38 | zelená víla
....milý En...díky za tuto báseň......Ji.
P.S.....Jinak,když po ránu koukám bez brýlí do zrcadla,tak vidím jen
nejasné obrysy.....oči mé slabší.....srdce toho ví víc....Ji./úsměv/
28.10.2015 21:08:55 | jitoush
...já vlastně nechtěla plakat......moc hezké :-)
28.10.2015 19:46:48 | Dreamy
Být sám sebou je někdy těžké, zachovat si svou tvář, možná, že se jednoho dne nepoznáme v zrcadle, hlavně abychom se vyznali ve svém srdci.Jako vždy skvělí příběh, příteli.Častokrát v slzách poznáme podstatné
28.10.2015 15:22:44 | Akrij8
denně aspoň na okamžik
28.10.2015 08:24:08 | Petbab
já tě v tom zrcadle vidím...jsi pořád stejně sám sebou...a té holce řekni, ať už nebrečí...jsme tady všichni s tebou;-)
27.10.2015 22:22:07 | Malá mořská víla
Jaké je být sám sebou, Enigmane?
Jsi úžasný pohádkář :-)
27.10.2015 21:16:18 | Helen Zaurak
je to fajn...
02.11.2015 13:59:40 | enigman
Tohle je krásný...
27.10.2015 17:57:40 | iluzionistka
Já se kdysi dívala do zrcadla a uviděla lustr.Pak bílý strop, pak světle šedé nebe, koruny stromů, třepotání ptáků, mouchy a pak jsem zjistila, že jsem tam já. :O)
27.10.2015 17:20:55 | Tichá meluzína
Žádný komentář? - no, nakonec - co k tomuhle je ještě třeba dodat?
27.10.2015 15:08:19 | aravara