a někde za zdí ladí hudebníci...

vše co nechápu je jako velká zeď
co se vine po kopcích a údolími
kterými se toulám jako sen

jsem cestovatel ne dobrodruh
maléry se mi stávají jen tehdy
když hledám cestu ven

může na světě existovat místo
kde by člověk mohl být sám sebou?

vidím jen rozmanité cesty
rozbíhající se od mých nohou

z bot vystupují nesčetná ega
která obývají můj svět bytí
a já je doprovázím po stezkách
v nutkavých toulkách
s myšlenkou o stylu a vůli
mezi životem a smrtí

může být
ten malý stín na horizontu
homunkulus?...kdo ví

zákon vytváření hypotéz
nedovoluje činnost
známou jako nicnedělání

rovnice je řízena hvězdičkou
znaménko ukazuje na kruh
co se neuzavře
a vše chybné
má co do činění s neurčitostí

až jednou
na všechno sestoupí velké ticho
bude triumfovat hudba

až se všechno stáhne do lůna času
bude nastolena ta partitura
do níž je vepsána realita

až mám zase chuť
zadout na lasturu
a zabrnkat na klíční kosti
neboť
tam někde za zdí
ladí hudebníci