Až na americký svátek?

Už pár dní neuklízím v bytě,
úklid jsem prováděl jen pro návštěvy,
ta poslední proběhla o Silvestru.

Také se odmítám holit.

Tučný líc obrůstá stříbrným strništěm,
vlasy mé jsou již rousnými,
také jsou v nezvyklé délce
pro mínus deset
- odmítám jít do zimy!

Měsíce nemám sestřih bankovního úředníka.

Z pocitu provinění dal jsem se do žehlení.

Mé košile zdolala žehlička záhy,
byly jen dvě,
dále pak vytahaná trika.

Týdny jsem nebyl v kanceláři,
snad připomínám poustevníka?

Jsem si jist,
že pohled do zrcadla
by vůbec nebyl lichotivý.

Spatřil bych zvláštního trosečníka
uvězněného do krabic betonové džungle.

I když tuším,
že v ostatních kójích jsou také lidé,
připadám si neatraktivní a single.

Ale co, tyto stavy prožívám každoročně.

Jsem jako kocour,
co přes zimu nezřízeně holduje krmivu
a na jaře jej téměř odmítá,
to aby pro kočky byl IN.

(směl se vyhřívat "na pivu")

Nechám se jím inspirovat?
Stanu se lvem salónů či z pláten kin?

Dobrá tedy - mou tělesnou změnu
odstartuje v roce 16 „Valentýn!“