Prosincové postesknutí

Brazilské kávy
dopil jsem šálek.

Spokojenosti
však dalek.

Vůně dálek
láká mě,
vábí neustále.

ASKEZE,

myšlenka na kolárek,

škrobený stejnokroj
doprovází mě od
dětství...

Na čele
perlí se znoj.

Huronský
smích
z vedlejšího bytu...

Líh
v mozkových závitech
vykonal své.

Mám tolik
neopětovaného citu...

Klih

starých
knih

mě činí šťastným!

Také díky nim
jsem staromilec...

Obtisky
mojí duše
v textech básní


Vím,

proto nezapomínám
na prosinec

neustále prší,

stav úzkosti

ostnatým drátem

obtáčí

mou duši...