ve stínu šálového lesa...

zapadající slunce se zlatě leskne
a světlo se odráží na kopcích
nic se nehýbe
celý svět se snad někam schoval
a přesto je přítomný
v celé ohromující kráse
takže připomíná průzkumníka
co proniká
až do morku kostí

zdálo by se
že mám k dispozici
neomezené množství času
ale pravdou je
že ho nemám nazbyt
a proto se věnuji naplno všemu
co se přede mnou objeví

zrovna jako ona
její šíje byla zhnědlá
snad od záře na říčním břehu
při posvátných obřadech

stín jí padal do očí
takže dokázala neslyšně vyslovovat
s duší usebranou
a čelem přemýšlivým
obklopená aurou
která bere dech

pohybovala se nenápadně
její tichá tvář nebyla radostná ani smutná
ale zdálo se že se v nitru nepatrně usmívá
klidně kladla chodidla
a každý prst vypadal spokojeně
nic nehledala
dýchala volně
žádné chtění
žádné napodobování
žádné úsilí

zeptal jsem se kde bydlí
ale odpověděla
takové otázky se nekladou
pokud ti to někdy povím tak bez ptaní
na tomhle místě občas pobývám proto
že je tak trochu kouzelné
a hlavně jen kvůli tobě
je zásobníkem emocí
až je vstřebáš
budu zas někde jinde

znamená to tedy milá Skarfie
že každá událost v životě má význam?

to se mýlíš příteli
zdaleka ne každá událost je významná
ovšem je jich pár
které mění běh života
jsou kupodivu neosobní
ale přesto představují něco velice osobní

jsou jako strom s kořeny
co se zakously do půdy zkušenosti
a nejlepší jsou pupeny
které se vám zasadí do hlavy
a pak vyrazí