kdesi na cestách...

naklonil jsem se
do malého okénka u půdy
abych se na chvilku podíval
jen tak po počasí

vítr se utišil
a mezi střechami
vykoukl černý kus nebe
na němž plály jasné
vlhce třpytné hvězdy

když se naproti rozsvětlilo
a vešla dívka se džbánkem vody
odložila jej k posteli
která zvala skromně a čistě k spánku
a usedla na malý kufřík

nebyla nijak velká
snědý obličej s hnědýma očima
husté vlasy
tichá příjemná tvář
avšak trochu smutná
štíhlé paže v klíně
snad v letmé útěše
s jakousi intimní myšlenkou
nahlédnout do své domoviny

stál jsem bez hnutí
a hleděl s podivuhodným napětím
do malého cizího života
co nemyslí na žádného diváka
jak klopí zrak
pod dlouhými brvami
na líčkách pohrává světlo lampy
a ruce unavené
odkládají o chvilku maličkost
odstrojit se

pak pozvedla hlavu
vzhlédla zamyšleně do prázdna
a shýbla se
aby si odložila botky

zdálo se mi nevhodné
přihlížet dál jak se svléká
rád bych na ni zavolal
trochu si s ní popovídal
a rozloučil se žertem
aby měla veselejší spaní
ale nejspíš by se polekala

tak jsem vyzkoušel
jeden ze svých kousků
začal jsem tence pohvizdovat
jakoby z dálky
tam v chladném údolí
kde mlýnské kolo zní

dívka pěknou chvilku naslouchala
s úžasem té drobné dovednosti
potom tiše zavřela okno

snad ji to potěšilo
a lépe se jí spí