ten soumrak připomínal harém...

rozhostil se klid
jen poslední tón
tence znějícího gongu
se lehce otírá o ticho

scházím z vyšlapané cesty
a navzdory svému uspokojení
začnu přemýšlet
o způsobu života
zdali by to bylo jiné

když se snažím rozpomenout
na svůj minulý život
vybaví se mi jen pár zlomků
pokrytých měděnkou
jako by moje bytí
kdesi dospělo
jen nemohu přijít na to
kde přesně se to stalo
necítím loajalitu
zodpovědnost
žádné starosti
předsudky ani vášeň
nejsem pro ani proti

někdy mi připadá divné
že všechno to nadšení vzniká jen proto
abychom zabili čas
třeba sprovodit ze světa tu půlhodinu
kterou potřebuju na cestu z práce

možná máme ty nejúžasnější praktické nápady
jak zdokonalit to či ono
jenže je nedokážeme uvést v život
a co je ještě divnější
že absence vztahu mezi nápady a životem
nás vůbec netrápí a nezneklidňuje

je chytré vysvětlit věci způsobem
pomocí kosti os incae
ale pro umění žít
můžete mít lebku i normální
třeba vychutnat aperitiv
kolébat se v medvědím tanci
a nedělat si vrásky
jestli mám barák
nahozený novou omítkou

prostě jen si tak plachtit
nad líným proudem
přes cípy hvězd
a pruhované markýzy
o něž se otírám konečky prstů
jako ten podivný pták
z Andských vrcholků
s růžovobílým břichem
a zarputilou kebulkou