Anotace: ...
klec ze zrcadel
odrážející prázdnotu
nekonečné perspektivy
smítka na objektivu
mamutího dalekohledu
věčně oslnivý svit hvězd
dopadající na vyprahlý povrch
mrtvých planet
s jezery černého mramoru
jako by se život měl teprve zrodit
a ve žhnoucí záři
bez náznaku stínu
chybí snad i pohyb
rána mezi oči
paměť mizí
plamenný výbuch čirého
myšlenka hladce oholena
v extázi vědomí plného
nic předem určeno
budoucnost nejistá
minulost neexistuje
život milionů
natěsnaný do jednoho
horizont myšlení
sestaven
z nekonečně malých uzlin
hebké vlny
kozorožec osaměle stojí
mezi horskými štíty
neklade si otázku
jak se dostal nahoru
pokojně se pase
mezi tou dekorací
a až přijde čas
sestoupí zase do údolí
prostě u paty jako na špičce
bez stanice v půli cesty
ve stavu blaženosti
jakmile tuhle skutečnost pochopíte
zmizí zoufalství
občas je dobrý se na sebe podívat z venku, pozdravit se, pousmát se... a vnímat... to je labužnická perspektiva... :-)
30.04.2016 00:52:08 | zelená víla
no vidíš, ani nemusíš čekat až potkáš jednorožce /prosím,potkáš-li však někde nosorožce, pozdravuj ho ode mne a vyřiď mu, že mám taky velkej nos/:-D*
28.02.2016 10:19:31 | Frr
Enigmane to je můj šálek kávy
opravdu skvěle napsané .. vidím a cítím to stejně :)
ST a měj se blaženě
28.02.2016 09:23:04 | CeP
Pochopení, ano... i když, nikdo nám nemůže zjevit než to, co již spočívá a zpola dřímá v našem vlastním poznání. Vize jednoho nepropůjčí křídla jinému.
Ale je krásné Tě číst :-)
28.02.2016 09:12:54 | Helen Zaurak
... Vize jednoho nepropůjčí křídla jinému ... nádherně řečeno
prostě zkušenost je nepřenosná
28.02.2016 09:25:12 | CeP