Požívati života pod kaštany

Za nedělního rána
pohledu na tento kout
přírodně - městskou scenérii,
prožitku sedmnácti stupňů v plusu,
rozkutých prutů z nebe,
téměř se vkrádá IDYLA.

Obsazuji lavičku na hraně nábřeží,
na druhém břehu
postává dvounohá „kobyla“
metr devadesát
na vysokých podpatcích,
v kozačkách krémové barvy.

Svěžích osmnáct járů...

Od slunce pálí mě za krkem
a ptačí zpěv i ševel řeky
jen umocňuje prožitek
z její esovitě prohnuté páteře.

Má sice na hrudi drobné prsy,
ale jinak štíhlou postavu
s pevnými půlemi pozadí.

Postava lehké atletky.

Vlasy plavé,
mezi lopatkami zastřihnuté do podkovy.

Pětice mužů pod stoletými kaštany
nechává mezi sebou kolovat:

– touhu po otupení smyslů,
- důvod k oslavě dne,
- prostředek k utloukání času

vše stočené v plastové láhvi.

Také na mé straně břehu
vítr otáčí plastový barel,
kvapně čtu nápis:

„Janovo tajemství 2L “

Snad alespoň v závěru dne,
nebo i v jeho půli,
měli bychom mít čistý stůl,
smířit se s vnitřním Bohem.

Sleduji hladinu řeky,
pokouším se pochopit sdělení splavu…