Neboj se maličká

V černobílém údoli, tam kde zamrzla slova, tam kde zamrzly činy, tam kde se ztratil význam. Šedé tváře bez výrazů, duše bez cíle, kroky bez těla. Nedohlédnou za černý okraj, nedohlédnou do dálky. Slova zde ztratila význam. Jen prchají. Prázdná slova unikající šedým tváří. Ztracené světy, zamrzlá pravda, zamrzlé emoce, zamrzlé pocity, zamrzlý čas, zamrzlá realita, zmrazeni v časoprostoru, uvězněni ve vlastní dimenzi. Jediná upřímnost skryta za mřížemi, skryta v očích němých vězňů. Jejich němá svědectví hrůzných činů nikdo neslyší.
 
Jedna dvě,
pravda jde,
pravda si jde pro tebe!
 
Schovej se, schovej se do kouta, tam tě nenajde.
 
Ztratila význam,
ztratila tvář,
ztratila samu sebe.
 
Ne ne hlavně neplač maličká. Oni tě ochrání. Jen neplač, však oni ji chytí, potrestají, zavřou do krabice s nápisem PŘÍPAD VYŘEŠEN a už ji více nespatříme. Neboj se.
 
Jedna dvě,
pravda jde,
pravda si jde pro tebe!
Hledá formu pro svou neforemnost.
 
Jen zavři oči, co nevidíš to tě nemůže vidět. Zavři oči. Klid. Jsem u tebe. Držím tě pevně.
 
Zvuk kroků se rozlehá prázdnou chodbou. Temnota nás skryje. Nikdo nás nenajde. Neboj se. Není čeho.
"Proč se chvěješ?"
"Nemohu dýchat."
"Co se děje? "
"Nevim jak se to dělá."
"Oni ti to vysvětlí, jen najdi formu pro svou neforemnost. Dýchej, zhluboka dýchej."
"Hledám formu pro svou neforemnost."
"Neplač maličká, oni nás ochrání. Oni ví."
"Co ví?"
"To nevím maličká, to nevím. Prostě věř."