Předmostí s chlebníkem

Dívka co sedla si pod mostem,
brzy otevřela grepové pivo,
dychtivě požila z lehkého kovu.

Těžce jsem zalapal po dechu...

Byl smutný pohled na dívku
vedle níž spočíval obal z plechu,
stála by za úsměv, za květ,
nejméně za snítku,
rád bych ji ve stínu stromů zahrnoval něhou
pokud by tedy stála o tuto potěchu.

A pak jiná plavovlasá na koňském hřbetě,
pozvolna vedla koně v říčním proudu,
zhluboka dýchal jsem,
beze spěchu,
bývá občas přívětivě na tomto světě,
dalek od sebelítosti,
na okraji předmostí,
byť v chlebníku ještě zrána
měj jsem lahvičku troudu...

Choval jsem naději na chvíli,
nad býlím
rozsochatý, ztepilý,
upřeně pohlížel
na odraz zadumaného pána
dole na hladině...