I bez toho

Státi se tím kdo mlčí,
ale o to dychtivěji naslouchá sdělení splavu na sklonku léta.

Také chci pozorovat ospale ono opojné dění,
jen nepodléhat hříšným myšlenkám za uzardění.

Mladý rybář opakovaně nahazuje splávek, který odevzdaně na hřbetech vln tančí v rytmu samby.

Je roztodivné a přeci občas milé sám být,
po deštivém dni stráveném doma,
je lépe u řeky, okolo níž cupitají dívky s psíky.

Tu a tam projede velocipéd,
povrch řeky jeví se být olejnatým,
jen neochotně plyne pradávným korytem.

V mé těsné blízkosti, proběhl atlet s tlumokem na zádech
a v okolí pasu s hrubým vodítkem
na jehož konci vzdorovalo plémě zvané HUSKY.

Jsem oklamán zdáním štěstí,
na moment opomíjím nedostatek tělesné lásky,
svou náklonnost, své touhy nechám být ,
přemýšlím o tom, co nás dalece přesahuje.

Zhluboka dýchám, netřeba denně nahánět mamon v podobě zajíce.
I bez toho vlak života každého z nás dorazí do cílové stanice…