Anotace: ...
když svítí měsíc
a v bezhlesém tichu
je slyšet jen oddechování země
uprostřed zkamenělého snu
dotýkám se ptáků a hlemýžďů
vztahuji ruku ke kouři a potu
zní hudba zjiskřená vínem
jež rezonuje v srdci
a já se vzpínám
jako potřeštěný klokan
kdy vše kolem vířím
chápavým ocasem
sladká těhotná půda
kdysi uplácaná pohlavky
nějakého rýče
je teď poznamenaná
obrysem mého těla
když k ní přitisknu ucho
je slyšet
tu konejšení
tu pláč
tu chroustání v hlíně
nedá se odolat
té podivné hudbě
ze které vyvěrá síla
ta uklidňující živoucí síla Matky :-)
hezké před usnutím... díky enigmane :-*
06.10.2016 00:06:42 | Malá mořská víla
...tomu se skutečně nedá odolat.....fakt jsem ráda,že se mohu včítat
do Tvých básní......pro mě jsou to "procházky",kdy si uvědomuji sílu
obrazotvornosti,která vyvěrá zevnitř i zvenku.....propojování
a napojování,které mě přeneseně "napájí"....DÍKY En...vnímám,jak
si toho zase tolik "nashromáždil"....v rovině opravdového žití.....
je to inspirativní pro teď i pro příště.....to se nezapomíná ....to se nese.......Ji.P.S.Vždy je mi líto,že nejsem zručný kreslíř nebo malíř,
protože Tvá dílka by se tak krásně ilustrovala,tak se k tomu nabízí.....
......Cep píše básně k obrazům a u Tebe by se daly malovat obrazy k básním...
05.10.2016 19:44:12 | jitoush
:)... chroustání v hlíně:)*
05.10.2016 12:16:11 | Ragnell
Jééé... ale to je... no to je... ale to je... prostě nemám slov... budu se k tomu tulit a nebudu dneska bulit... a eště jednóu... :-)
05.10.2016 04:51:46 | Iva Husárková