Návštěvnost
zachycení...
zachycení...
Anotace: ve hvězdném roji...
bylo příjemně
větrno a trochu chladno
nebe jasné sklo
až na pár oblaků
co pluly velmi vysoko
a zachycovaly neobvykle dlouho
růžovou zář zapadlého slunce
v takové pěně
volně se rozlévající svazky paprsků
v bledém kosmu
všude klid
děti se dávno vytratily
mnozí už spali
pak to přišlo
ale něco silnější a podivnější než to
co se dalo vycítit touto dobou
jakýsi neklid
cosi vyčkávajícího
nějaké tušení
v té chvíli večerní
proudění tiché a vytrvalé
chvění varovné
když byla vypita
poslední oblačná číše
náhle se prudce rozsvítily hvězdy
rychle jich přibývalo
a zářily stále silněji
viděl jsem mnohokrát
jejich návraty v nezměněné podobě
bylo v nich cosi uklidňujícího
vznešené chladnou majestátností
věčností životu až směšně nadřazené
dnes však byly velmi světlé
v tom hladce řídkém vzduchu
ostře vybroušené
pak v té hvězdné síti zaškubalo
a šikmo přes celý prostor
začaly padat rozzářené
srdce tím pohledem zkamenělé
ještě tlouct nezačalo
celé houfy se řítily
v zakřivených čarách
hnány napříč nocí
obrovitou němou bouří
stál jsem s mžitkami před očima
hlavu hluboce zakloněnou
zděšeně a přesto nenasytně
pozoroval to začarované nebe
ale dál už nečekal
až mě pohltí země
a dal se do tance
křičel do taktu
tleskal předkláněl se bubnoval
vzpíraje se vyvráceným nebesům
skrytými silami
rytmů jednotvárnosti
a kultovní harmonie
co násobí pocit společenství
abych nakonec
v úlevném vydechnutí
zjistil že ty důvěrně známé
jsou pořád na svém místě
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tiskpo pár letech jsem znovu potkala kamaráda, kolegu... svět ho zavál pryč, svět ho zavál do ciziny...
a my dva se před pár týdny po pár letech potkali pracovně... zdár Evíku, máš se? zdár... vyprávěl, naslouchala, pracovali jsme spolu, fungovalo... díval se na mě, usmívala jsem se... přednášela jsem, pozoroval mě ...
přednášel, pozorovala jsem jeho, mrkal na mě...
to něco se nevytrácí, šeptala jsem sama sobě...
to něco se neptá, pro důvody
to prodyšné a opravdové se nevytrácí...
jsi hodná Evi, ...
zazněla mi smska ve tři ráno
jo to já jsem, odpověděla jsem
já vím, píplo mi
určité směry cesty city sny cíle nebřednou...
dnes jsem u stolu seděla s kamarádkou, co ho zná, zasloužil si to... zasloužil si , že padl na hubu, zasloužil , tak si to přiznej
dívala jsem se na ní, na zadostiučinění, byl namachrovanej, oponuju, na mě ne, stejně, je dobře, že padl na zem...
mlčela jsem, nemusím ho hájit abych věděla...
abych nakonec
v úlevném vydechnutí
zjistil že ty důvěrně známé
jsou pořád na svém místě
znám ho 12 let...a poznávám ho dál...
https://www.youtube.com/watch?v=pUlX8ltm_JU
05.11.2016 03:35:01 | zelená víla
...a pak jsi jel na výlet...
13.10.2016 22:02:32 | Jort
....vidím Tě....Ji./úsměv/
13.10.2016 12:13:52 | jitoush
pěkně zachycen
13.10.2016 12:01:02 | J's ..
Zahlédla jsem ve Tvých verších Hvězdnou noc od malíře Vincenta van Gogha :
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hv%C4%9Bzdn%C3%A1_noc#/media/File:Van_Gogh_-_Starry_Night_-_Google_Art_Project.jpg
Děkuji :-)
13.10.2016 09:26:04 | Helen Zaurak
nebe virtuální i skutečné
13.10.2016 08:19:57 | Petbab