Anotace: ...
měla v očích zemi
jasnou zemi plnou tepla
síly věcí jež rostou
místo kde lze postavit dům
kde lze žít
a být sám sebou
když se mě zeptala
příteli posloucháte někdy hudbu
co je patrně všední otřepaná
někdy až ošklivá?
Samozřejmě milá Quaveri
i když je něco hrozné
ať je to cokoli
v hudbě
nebo u člověka
láká mne to k badatelství
podívat se zblízka
ač je melodie šílená
ať je orchestrace pouhý rámus
někde uvnitř toho lomozu
budete-li jen dobře poslouchat
uslyšíte ten nejvznešenější pláč
nebo smích bytosti lidské
může to být třeba
nečekaně krátký kousek kontrapunktu
snad několik akordů banja
někdy smutek
jindy zavýsknutí v hlase
něco úplně vedlejšího
ale něco nevyhnutelné
tohle u lepší hudby
zjistit nemůžete
u té je to záměrné
hodnota pro každého
v té se zmýlit nelze
dloubni do mě...
jo někdy je potřeba mít slzy na tváři...
a já je právě teď utírat nebudu...
přátelství někdy bývá drsnější než čekáme
rodičovství někdy sakra bolí
partnerství poměřuje
někdy jeden potřebuje sedět na patníku
a čučet do tmy
rozeznávat hlasy i události
kašlat na to že je zima
kašlat na to že prší
uvědomovat si svědomí
uvědomovat si sebe
lítat výš a výš
padat níž a níž
a tam někde v zrnku písku
vidět, vědět, cítit
že je to tak
že pole orané už neorat :-)
https://www.youtube.com/watch?v=vW9Fwfa-hzQ
26.11.2016 03:36:42 | zelená víla
Já někdy šťastně a nenápadně brečím, když mi kluci předčítají z Julese Vernea. Až s nimi teprve přicházím na to, jak jsou ty příběhy fantastický. :O)
07.11.2016 21:18:08 | Tichá meluzína
... umíš podat myšlenku:)
07.11.2016 19:18:13 | Ragnell