Návštěvnost
připlula ze severních plání...
připlula ze severních plání...
Anotace: v zasněžnění...
ruměná jako rozbřesk
půvabného vzhledu
s jakousi mystickou svébytností
kterou sotva tušíte
natož aby jste si ji uvědomili
neboť život vás připravuje
o čas i pozornost
ovšem při zpětném pohledu
znenadání zjistíte
že na ní bylo cosi fantastického
podívala se na mě zadumaně
co si příteli myslíte o dokonalé lásce?
Milá Moymell
myslím že je zkázonosná
jako ostatně vše
co má co do činění s absolutnem a věčností
jste totiž jako pacient pod narkózou
který utekl z operačního sálu
všechno vám připadá povědomé
ale nedává to smysl
jste zdravá jako řípa
a přesto máte pocit
že vám něco chybí
něco velmi důležitého
oddat se bezpodmínečně
druhému člověku
kterého milujete
znamená zpřetrhat všechna pouta
kromě touhy neztratit jej
což je nejpoutavější pouto ze všech
pro jeden nevyzpytatelný úsměv
ovinuté paže v teplém objetí
ohraničeném dvěma centimetry
magického kruhu kolem vás
s fantomem v lehkém oparu
koleny pokleslými
a kotníky plovoucími
v safírovém prachu
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskVčera mi mamka říkala, když jsi to vše zjistila, brala jsem kopec po hrbolech a co nejrychleji a nešlo to... myslela jsem jen na to, co se ti honí ve tvých 17 ti leté hlavince...
otírala si slzy...
přemýšlela jsem proč na tuhle minulost myslí...
bála jsem se...
nebyly mobily, nemohla jsem... jen jsem se večer dívala, zda se ve tvém pokoji svítí, jestli ještě jsi moje...
mami, jen jsem chtěla chvíli, okamžik...
Já vím, ale byla jsem šílená...
oddat se bezpodmínečně
druhému člověku
kterého milujete
znamená zpřetrhat všechna pouta
kromě touhy neztratit jej
což je nejpoutavější pouto ze všech
pro jeden nevyzpytatelný úsměv
ovinuté paže v teplém objetí
ohraničeném dvěma centimetry
magického kruhu kolem vás
s fantomem v lehkém oparu
koleny pokleslými
a kotníky plovoucími
v safírovém prachu
Nikdy jsem mami netušila, ale jo potají, že to tak máš
Naše malá, ještě víc...
moje oči zabrousily na vzkaz táty, co mám doma zarámováno
Ve škole samá jednička
no kdo to je?
no přeci tátova Evička!
na kánoi z krystalu
ruměná jako rozbřesk
půvabného vzhledu
s jakousi mystickou svébytností
kterou sotva tušíte
natož aby jste si ji uvědomili
neboť život vás připravuje
o čas i pozornost
ovšem při zpětném pohledu
znenadání zjistíte
že na ní bylo cosi fantastického
A v jeho očích napořád...
Tohle je dokonalá láska... napořád...
Víš mami, já už přeci navždy budu vaše...
Neboj se...
26.11.2016 05:39:39 | zelená víla
natěsno:-))
22.11.2016 20:39:01 | střelkyně1
oddat se bezpodmínečně...tomu, kdo nás přesahuje...prost touhy vlastnění...skrze něho...a s ním...a v něm...úsměv.z.
12.11.2016 01:51:02 | zdenka
...ta kolena by měla být od sebe...
10.11.2016 14:07:47 | Jort
napsané je to bombiš :O ... ještě, že se ta zkáza v reálu vlastně nevyskytuje :-) spíš mi to sedí na zamilované poblouznění ... ale prodávat to v krámě, utírám doma safírový prach(y)
10.11.2016 10:01:49 | Malá mořská víla