té co má různá jména...

té co má různá jména...

Anotace: různé osobnosti…různé seskupení vlastností…

někdy nepřístupná
neproniknutelná
jako chladná socha
v zapomenuté zahradě
ztraceného kontinentu

jindy rozptýlená
jako prach hnaný větrem
sem a tam
v jejím srdci vyzvání zvon
ale nikdo neví
co to znamená

její obraz se nepodobá
ničemu z toho
co jsem si vymodeloval
vtrhne dovnitř
proklouzne jako jemný opar
skulinami v mém mozku
v okamžiku poranění
a když se rána zacelí
zůstane otisk
jako křehký list
otištěný do kamene

skrytá květina
která se snaží sdělit své tajemství
jejíž vůni však barvář nikdy nezachytí

a proto

je třeba plout jako hvězda
oceánem času
s trpělivostí rádia
zakopaného pod himalájským vrcholem
protože to velké tajemství
nikdy nebude pochopeno

jste totiž jeho součástí
Autor enigman, 09.12.2016
Přečteno 435x
Tipy 23
Poslední tipující: zelená víla, střelkyně1, jitoush, Philogyny1, Jort, Kubíno, Joe Vai, hanele m., bogen, Romana Šamanka Ladyloba, ...
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

jsme... jsme tou součástí hmatatelnou...
tento týden jsem byla s mojí mamkou na vyšetření... hnala jsem termín dopředu a tak jsem to domluvila bez uspání, přistoupila na to, slíbila jsem jí oblbovák takovej, že to dá...
informaci na podezření na to něco mi sdělila jako poslední a plakala... bylo to někdy v prosinci...jako hrdinka jsem nebrečela, ne před ní, nepřipouštěla jsem nic sobě a už vůbec jí... sehnala jsem ten termín na brzo a vezla jí tam... ty dny před tím vyšetřením jsem uměla plakat na lusknutí... probíhalo mi toho tolik hlavou... a nedávala ničemu blbě šanci... ale přesto mi v mysli minulost jela, brečela jsem, přeci mi ji nemůže to něco vzít... vždyť už mám jen jí...prosila jsem... u kafe mi sdělila, máš sestru... kde? nevím... uvědomila jsem si, jak se bojí, když s tímhle vyšla ven...
máš ke mně papír původu? vtipkovala jsem... ne spálili jsme to... hmmm...
vyšetření dopadlo dobře... díky, díky, díky, děkuju, z celého srdce děkuju....

ale...někde mám, toho někoho...
skrytá květina
která se snaží sdělit své tajemství
jejíž vůni však barvář nikdy nezachytí

a proto

je třeba plout jako hvězda
oceánem času
s trpělivostí rádia
zakopaného pod himalájským vrcholem
protože to velké tajemství
nikdy nebude pochopeno

jste totiž jeho součástí

07.01.2017 03:30:12 | zelená víla

....možná je lepší jen vnímat,vnímat bez potřeby za každou cenu pochopit.
Otevře se jen to,co jsme sto uchopit......Ji.

11.12.2016 22:15:10 | jitoush

Tahle mi nějak utekla, ale stejně jsem ji zachytila... :)

11.12.2016 14:44:21 | Philogyny1

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí