té co má různá jména...

jsme... jsme tou součástí hmatatelnou...
tento týden jsem byla s mojí mamkou na vyšetření... hnala jsem termín dopředu a tak jsem to domluvila bez uspání, přistoupila na to, slíbila jsem jí oblbovák takovej, že to dá...
informaci na podezření na to něco mi sdělila jako poslední a plakala... bylo to někdy v prosinci...jako hrdinka jsem nebrečela, ne před ní, nepřipouštěla jsem nic sobě a už vůbec jí... sehnala jsem ten termín na brzo a vezla jí tam... ty dny před tím vyšetřením jsem uměla plakat na lusknutí... probíhalo mi toho tolik hlavou... a nedávala ničemu blbě šanci... ale přesto mi v mysli minulost jela, brečela jsem, přeci mi ji nemůže to něco vzít... vždyť už mám jen jí...prosila jsem... u kafe mi sdělila, máš sestru... kde? nevím... uvědomila jsem si, jak se bojí, když s tímhle vyšla ven...
máš ke mně papír původu? vtipkovala jsem... ne spálili jsme to... hmmm...
vyšetření dopadlo dobře... díky, díky, díky, děkuju, z celého srdce děkuju....

ale...někde mám, toho někoho...
skrytá květina
která se snaží sdělit své tajemství
jejíž vůni však barvář nikdy nezachytí

a proto

je třeba plout jako hvězda
oceánem času
s trpělivostí rádia
zakopaného pod himalájským vrcholem
protože to velké tajemství
nikdy nebude pochopeno

jste totiž jeho součástí

07.01.2017 03:30:12 | zelená víla

....možná je lepší jen vnímat,vnímat bez potřeby za každou cenu pochopit.
Otevře se jen to,co jsme sto uchopit......Ji.

11.12.2016 22:15:10 | jitoush

Tahle mi nějak utekla, ale stejně jsem ji zachytila... :)

11.12.2016 14:44:21 | Philogyny1