u/šití...
u/šití...
Anotace: ...
tam v zemi špulek a nití
kde hory sahají až k měsícům
žije prý jedna dívka
z cechu tajůplných švadlen
zaváhal jsem na prahu
jako by mne strhl závan větru
do demarkační linie
mezi okolním světem
a kapesním vesmírem
pohlédla na mne
její oči černé jako uhel
vyskočily z tváře
a přisály se kdesi vzadu
v mé hlavě
měla na sobě tmavou štólu
co byla protkána třpytivými nitkami
uspořádanými do složitých vzorů
které klamaly zrak
zdálo se že mizely v tkanině
a vynořovaly se
na nepravděpodobných místech
jako nečekaně oživené rodokmeny
obklopena záplavou půvabu
se střihem pravé ženské cti
co není nikdy tak nápadná
aby ji chválili
jemně vetkávala patou do písku
vzorované arabesky
v jakémsi kouzlu
co dává tvar této chvíli
a rozbíjí hranice času
představivost látá trhliny v paměti
i vzduch působí léčivě
náčrtky srší obrazotvorností
inu Osud je jako krejčí ochmelka
když vjede s nůžkami do látky
a ještě se neví co z toho bude
zda sako nebo kalhoty
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
v jednom místě v horách je jeden dům, kam jsme s mojí kamarádkou jezdily od takových 17 let... ještě s kolegy z firmy, kde jsem brigádničila při studiích...smály jsme se tak, že s námi vůbec nikdo nechtěl trávit čas, protože se nebyl schopnej napojit... dělaly jsme si skopičiny, jako že na umyvadlo si daly kost, co některá našla venku, druhá si ji ráno spletla s kartáčkem a ječela... pojídaly jsme melouny v posteli, vařily špagety a jenom špagety... brouzdaly kolem po kopcích a snily, že nikdy, nikdy odsud neodjedeme... ležely v trávě a snily... jedna něco chtěla říct a druhá to dopověděla... povídaly si o čemkoli až do dospělosti... hladily svoje děti... když se rozváděla seděly jsme potmě a plakaly... když se zamilovala běhaly jsme a smály se slunci na nebi...
v jakémsi kouzlu
co dává tvar této chvíli
a rozbíjí hranice času
osud je neohraničitelnej... osud třeba právě plete šálu, kdo ví... :-) ale zanechává v nás již to, co nám nabídl prožít, jak vysoko můžeme létat dál, nechává na nás ...
27.05.2017 23:53:34 | zelená víla
jemně vetkávala patou do písku vzorované arabesky...tohle je tak moc hezký:-))
16.05.2017 15:22:44 | střelkyně1
někdy záleží i na knoflících, jak se hezky houpají té poslední niti...ráda jsem četla
15.05.2017 11:07:00 | Philogyny1
