kamarádka

Pořád jsem se snažila být kamarádka, tak moc.

Taková ta obyčejná, o které nevíš, 

sem tam zacinká zvonec po větru z volných pastvin, ale ona je. Pořád. 

A když se něco, ó pardon, posere, tak zapne ohřívač na tisíc watů.  

Vysuší i zelené vlasy?

A třeba uvařím nám kafe a nebo horký čaj, 

nikdy neliju slova přes cedník, 

budou tam plavat prsa a motýlka,

v tom hrnku z porcelánu, co tak dobře znám. 

Tam neublížíš. 

V řádcích, co jsme poorali, raději spát, všechny ty obligátní píčoviny a co já vím, kdo byl

a nebyl ten jeden samozvaný král Baron Prášil.

Už jenom dým bramborové natě se vznáší nad ohništěm

všech těch krásně ohořelých slov.

Škoda.

A stejně Tě vidím, to jenom, když je tma, 

opatrně Chodíš