Předtuší

Jímá mě obava


Tam za zdmi

nabývám smysly dojmu

absolutního ticha


Jen občas obraz nábřeží protne vůz



Ani ten ticho neruší



Mé srdce slyšitelně nebuší


Po horkých týdnech

(dá-li Bůh)

pak zaprší


A pokud ne ze sprchové růžice nebe

pak třeba v mysli

jež pronajmu

moruši




potajmu?