Tažní ptáci

Stýská se Ti po jemných tazích

kdy v uvolnění ,s vějířky kolem očí a

na dřeň obnaženým životem

se vždy, i v zapeklitých momentech

uzlových bodů

vše vykreslí do obrazu bez křiklavých barev

do výjevu,kam lze vstoupit s rukou na srdci

po kouskách se skládat v celistvost

od hlavy až k patě přes střed

se zabušením na žebroví nestálého příbytku.

 

Stýská se Ti po křižovatkách bez postranních úmyslů

kde potkávání se ve vrstevnatém světě

naplňují se pulsující všeobsažností

odkud vyvěrá pocit neohraničenosti a

jedový život umrtvujících myšlenek

se rozpadá v prach.

To v pohledech očí se třpytí živá voda

vyvěrající přímo z prameniště blízkosti.

 

Stýská se Ti po spojení

které zajiskří  mezi nocí a svítáním

v okamžiku probouzení

v nadobzorném záhybu světlající tmy 

přes který měkce klouže

úsvitný  proud do Tvého nitra

pro nalézání spřízněnosti tady i tam.

 

Stojíš tak sám ve větru každodennosti

se zárodečnou silou kaštanu v děravé kapse,

stojíš tam,aby byly slzy vysušeny a

zjasnilo se v jemném víření skrytých sil.

Prorůstá Tebou ,prodýchá Tě,zalije Tě,proteplí a uzemní.

Žiješ.Za žiješ.