z čeho vlastně...

možná
z planet vody a dřeva
z diamantů a jablečných slupek
co se mohou znovu přeskupovat
a stát se třeba hvězdou
měsíčním prachem
hřebem v kolejnici
nebo přezkou na opasek

teď i tenkrát
tady a tam

železo v mé krvi
bylo kdysi římským pluhem
když mi stáhnete kůži
uvidíte na kostech podivné obrazce
které tam vyryli dobrodruzi
co válčili s mořem
nebo pronikali džunglí
a kreslili severní hvězdy
z různých časových pásem

mezitím oráč krájí
půdu mou krví
rozmýšlí co by zasel
a všechno to pěkné se pojí
s tak hlubokým smutkem
že to musí být láska