Anotace: kam až
Z kamene na kámen
potokem
a pak dál utíkat
odřené kotníky
mokrá je málo a bílá je blíž
čelem se otočit
A nechat si rozbít obličej
syrovou rychlostí světla.
z kamene na kámen potokem proti proudu
dokořán stát
pro jedno ráno
s novým obrysem
(káva v ukradeném hospodském hrnku)
dál chodím vždycky sama.
píšu strach. píšu černá litinová kamna.
píšu oheň a něžný popálený prsty
píšu žitný chleba
nemám co dodat, víc neřeknu
zhasněte to světlo, bolí mne oči
04.02.2018 22:35:28 zdenka
má duše byla rozpálený litinový plát ... při křtu... připomněla jsi mi to ... úměv.z
04.02.2018 19:26:02 Frr
jsou kameny co barevně jiskřej ve tmě-když je přebíráš a chrastěj v dlaních jak korále elfů..nemáš někdy chuť je okusit ?..zvlášťě když je vybíráš z ohně jako brambory z popele žhnoucího jako hlad po prvohorách Ráje ? ST* :-D*
04.02.2018 06:53:26 básněnka
Někdy je potřeba utéct i sám před sebou, od všeho a ode všech...světlo je ale dobrej špeh, najde tě...