Ré bush hide...

Anotace: ...

byla to zvláštní krajina
zbrázděná tektonickými zlomy
co protínaly horstva i údolí
a přece oplývala soudržností

seděl v závětří skalního masivu
na okraji malebného plesa
které vzniklo lámáním vápence
nehybný vzduch zezlátlý pylem
lehce rozechvívali poletující monarchové
když ticho uvelebené na hladině
pošimrala jakási libá melodie
a on se zaujetím naslouchal
jak se z lesa line
podivuhodný zvuk flétny
v molové tónině
plné odvěké hravé radosti

vydal se k ní
měla dlouhé splývající vlasy až k pasu
co se blyštěly jako ruměnec v mahagonu
stažené čelenkou spletenou z trávy
zatímco její bílé šaty zářily jitřním polosvitem
a v hloubce jejích očí se smíchaly prazákladní barvy
do tajemného odstínu
bosé nohy zbarvené od bylin tvořících porost měla křížem
a na větvi seděla s dokonalou jistotou

rty měla jako růžový luk
pak se usmála a sklouzla rovnou do jeho náruče
s důvěrou mu položila ruce kolem krku
vlasy jí voněly kvetoucími jehličnany
a lehce nakrčila nos
když ucítila tu jeho dráždivou
z tenkého rubáše březového kouře

vzal její ruce do svých
políbil je po prastarém zvyku
a ona lehce uklonila hlavu
zasvěcená do tajin

malinko poodešla
smočila špičku nohy ve vodě
ale místo aby se ponořila
tekutina vplula do ní

zavlnila se
šaty jí nekonečnem sklouzly dolů
až stála nahá
čelem k němu
štíhlá jako ty břízy
dlouhé nohy
lahodná křivka boků
rozkošný klín
s linkou hebkých chloupků
co jí tak docela nezakrývaly
kolébku pánevní kosti
ňadra jako renety
pevná a plná
pěkná ramena
nejspíš přestal dýchat
byla nevěděl
jak jinak to říct
dokonalá
napadlo jej ve zlomku vteřiny
proč si tohle všechno schovává
vše to vypadalo neskutečné
když byla napůl odvrácená
ach ta prohlubeň v bedrech
a pod ní další ladná křivka
rozkošného pozadí
křivka která sladce trýzní

snažil se vybavit si
a zároveň odehnat každý detail
toho co právě viděl
ale její glanc ho znovu zaskočil

nejspíš mu viděla do hlavy
její pohled byl upřímný
taninově temný
bytostně něžný

přenášelo se mezi nimi cosi
co nedokázali pojmenovat
cítili se naplněni něčím krásným
možná to bylo štěstí

lehla si k němu
ústa přitiskla k uchu
a zašeptala chyběla jsem ti
bylo to napůl konstatování a otázka
každá jeho buňka byla vzhůru
rukou mu sklouzla po břiše
lehce pohladila
a smyslně se kousek odsunula

zcepeněl v mučivém údivu

rozvila se jako květina
s pohledem upřeným na oblohu
hrudník s dechem nahoru a dolu
vyzařovala vlastní jemné světlo
jako když se v noci lámou vlny
ta hladká bílá pláň bříška
ta…ona celá
Liah

neotáčel se nezavíral oči
směl se dívat
nebylo to neslušné
dělala to pro něj

zaryl prsty do hlíny
a bez hnutí ji pozoroval
jako královskou laň
když vychází z osikového houští

otočila k němu hlavu
zdvihla jedno obočí…možná
podepřela se na loktech
pak se překulila na břicho
a nabídla mu další výhled
svět mohl klidně skončit
proti tomu nemohl být imunní

klidně se dívej
já nikam nespěchám řekla
nadzdvihla se
přisunul se k ní
s pohyby plynulými
co navazují na sebe
bez přemýšlení

lehounce jí přejel prsty po zádech
kůže se jí pod nimi napjala a vyhladila
jako vítr co se prohání v pšeničném poli
zasténala
rukou pohladil pozadí
a dál na stehna
teskně zamručela
a on se tam chvíli zapomněl

pak se přehoupla na bok
prsty mu zapletla do vlasů
přitáhla si jej k sobě
jejich rty se dotkly
a oba se začali rozpadat
po kouscích
které odplývaly
na oběžnou dráhu
galaxie úlomků
výstředně zpomaleného mizení
a v centru toho všeho
byla její ústa…ona
všechno se znovu utvářelo
kolem jádra
kterým byla ona

položil se na ni
vášnivě vydechla
zakryla jej vlasy
líbala na oči na nos na rty
očima nosem jazykem
a pak
překvapení
první dotek
vlhký
jako její ústa
jemný odpor
to teplo
pak najednou sklouznutí
odevzdání
pohyby co ty úlomky vábí…a vábí
jako hejno rybek
co se náhle pohupuje v příboji
sem a tam
jako hvězdy ve větvích
natahoval se
do ní
do samého středu
někam
kde nebylo nic než klid
kde do sebe všechno zapadalo
jen se po tom natahoval
a pak
uvolnění
to blaho
ta nesmírnost
soukromí vášně
v rozkoších intimností

ať dosáhli čehokoli
všechno roztrhalo světlo
a rozprášilo do tmy
tam kde to mělo být
třásli se vzrušením
a všechny ty kousky jich padaly
jemňounce
docela jako popel
ke stmelení

štěstí se do nich vlévalo
jako voda
čistá a průzračná
proudí v nich
zářivým proudem
co je v nich odjakživa
srdce tlouklo o srdce
v rytmickém souladu
narážela do sebe a odrážela
chvíli spolu chvíli kontra
a oni oba žasli
fascinovaní
tou hudbou
i tím pocitem
doplňování

překulil se na břicho
chladivou zemi na prsou
ona si lehla na jeho záda
hlavu pohodlně mezi lopatkami
kolena překřížená
tváří k nebi
šimrání tepla na uších
kontrasty
patkou jemně vyťukávala rytmus
na jeho hýždi
se stejnou melodií
jako za počátku
a pomalu je halil závoj stmívání

inu nechme je ať si hrají
v té hudbě jejímž jazykem je v dvojím smyslu bylo nebylo
dovádění
stejně jako je to s mýty se sny s romancí
s láskou
se dnem i nocí
co jsou alfou a omegou
začátek i konec bytí