Smrt

z podmračeného nebe
se sypal sníh
větve stromů v lese
praskaly pod jeho tíhou
nic nerušilo
panenskou bělost
odevzdanost spadu

ozval se štěkot psů
na mýtinu se prodrala
jejich smečka
následována lovci

muž v čele vystřelil
šíp prosvištěl pod nánosy sněhových vloček
ostrý železný hrot
hladce projel rezatou srstí, protrhl kůži
s jistotou razance
pronikl do hrudi lišky
odhodil ji stranou
tak byla střela prudká
liška párkrát vydechla
s posledním úderem srdce
uronila krůpěje rudé krve
rozlila se do sněhu
rudý květ máku
uprostřed mrazu

přestalo sněžit
ticho
lovci i psi
strnuli

snad pro temný závan
smrti