Nedělní pozdně odpolední dumka

Na schnoucí lavičce

po poryvu větru
bezpočtu kapek

nezdravě sedím
nohu přes nohu

Na koleni rozevřenou knihu

toho co měl příjmení
příslušníka vyšší šlechty

zesnul mlád

Tráva letos absolutně není
není památky
po zeleni

Být dívkou z kanceláře
nejspíš bych si zkontroloval nehty
zítra nastupuji opět do práce

Obdivuji se nezdolnosti
srpnového slunce

pozoruji kolemjdoucí
zástupkyně něžného pohlaví

Rád bych je oslovil

Půvabnou
ale i tu docela obyčejnou

Ale vždyť krása
to je především symetrie
souměrnost
dle slov slavného italského mistra
z éry středověku

Snad bych půjčil
útlou knihu Hraběte

(ni žádné jiné)

právě té

vyvolené
pro dnešní večer

Pokud bych se osmělil
ponoukal bych ji kinem

Opět nastoupím do zaměstnání
oproštěn fanfár

nezazní ani ovace