noc za kterých houkávají sovy...

Anotace: akorát že zrovna žádná nehoukala...

Tok času byl najednou nepravidelný
odhad vzdáleností nejistý
a ticho připomínalo litografickou desku
do které ještě nebyl vyryt žádný nápis

pohladil jsem ji bříšky prstů
a vzápětí se objevil na nebi
zvláštní úkaz hvězdy ve hvězdě
takže ta menší působila jako dítě
co se schovává do máminy sukně

vylezl jsem na skalní balkón
opřel se o strom
díval se na to hvězdné duo
zatímco vítr rozfoukal
všechny neurčité nečistoty
takže vzduch byl průzračný

všimnul si někdo
toho hvězdného spojení?
možná o tom ví všichni
a nestojí to už ani za zmínění
nebo pro tuhle informaci
nemá nikdo další povolení

pak jsem si uvědomil
že je to osobní vzkaz od ní

pojem o čase se vytratil
vítr se proháněl
zelkovovým větvovím
já seděl zaposlouchaný
do jejího sdělení
a cítil pulzy
podivuhodně zahřívající tělo
z nevyčerpatelného zdroje
kterým včely vytvářejí med
pavouci sítě
ale také války vdovy
záleží na každém
jak takovou energii využije

takhle nás někdo pozoruje?

ona mi ale ukazuje jiný svět
vystavěný na jiných principech
bez svazujících zákonitostí
vibrující přirozenou bezprostředností

není jako ti
kteří jdou přímo
takže jsou předvídatelní
a snadno se chytí
ani jako ti kteří věří
že dělají správnou věc
takže se dají podvést
mnohem snadněji

vyjadřuje se v náznacích
umí své představy a myšlenky
sdělovat jinou formou
nejen slovní zásobou a gramatikou
stačí jen zmobilizovat schopnosti
talent a síly
které vedou k objevení
vzájemného propojení
a doplnit si co chybí

cítil jsem jak se usmívá
a prochází myšlenkami
můžeš to přijmout
a nebo také ne
pak ale prožiješ život
o něco ochuzený

taková je Tulsateri