emanační...

seděl jsem
opřený o strom
lapen mezi přílivem
a odlivem nevyřčených slov
v prostém úžasu
a prsty u nohou
bořil do chladu
pod vyhřátým pískem

náhle pach soli
přikryla vůně eukalyptu
hagenie a myrty
já se usmál a posunul
abych jí udělal místo

byla ebonitově černá
s jemnou stavbou těla
jen její oči zářily
jako zápalné šňůry

usadila se vedle
a s něhou matky
jakou projevuje dítěti
mi rozcuchala vlasy
vzadu na zátylku
takže její hravý dotek
vyslal brnění do ramenou
dolů po zádech
a sňal z nich břemena
co jsem si nesl sebou

dokázal bych takhle sedět dlouho
a vychutnával si příjemnou společnost
ale její návštěvy měly vždy nějaký záměr

příteli víš něco o tom
že všechno co existuje někdo stvořil?

věřím tomu že všechno vzešlo z ničeho

neptala jsem se čemu věříš ale co víš

jaký je v tom rozdíl?

veliký
často všichni zpochybňují všechno
jelikož je to nejbezpečnější
a tím spíš
když se to zdá nepopiratelně skutečné
ale vlastní zkušenost je síla
kterou není snadné zpochybnit
protože někdy člověka přesvědčí
i pouhá halucinace nebo sen
o něčem čemu dosud nevěřil
dívej se

měl jsem oči dokořán
a přesto neviděl nic
unášen bez ukotvení
časem a prostorem
bez toho abych hledal něco
čeho se zachytit

pak mě zalilo neznámé teplo
olejnatá hustota
co současně drtí i konejší
a do úst vklouzla
dýchatelná kapalina

obklopilo mě světlo její bytosti
divoké nespoutané
a přesto spořádané a precizní
vše útočilo na mé smysly
hudba spřádala neživá vlákna v živoucí
provoněnou tapisérii
byl jsem u vytržení
a měl nutkání říci jí všechna svá tajemství
abych mohl být přetvořen
a splynout s ní

v tu ránu jsem ucítil zážeh
detonace otřásla celým tělem
okamžitá a nepřetržitá
energie a informace
co se šíří do všech stran
barvy a píseň
radost a oheň
krev a voda
jeden hlas i sbor
prostupující prázdnotou
chaos sražený s hmotou
v jiskrách hravosti a moci
ohromující kakofonie
nabalování harmonie

radostné šílenství
co rve podstatu na kusy
a opět ji spojuje
úchvatným smíchem
nevázané náklonnosti

zavanul vítr
vše bylo zahrnuto
vše bylo podstatné
zazněla melodie
přelila se přes mě
a vyvolala něco víc než jen vzrušení

viděl jsem to potěšení srdce
korunu stvoření
z něhož duše plesá

být společníkem zrození