Ce list vost tajemství I

Rozhostil se klid.

Ohnivým kruhem včerejšího spříznění

tím pomyslným spalovačem všeho nadbytečného

noc proskočila do osamění

které se obrátilo do sebe

zavřelo všechna okna a dveře

aby odhlučnilo prostor od všech ruchů

odvádějících pozornost od objevování vlastní svatyně.

Bylo to něco,co přípomínalo osamělost nočního chodce

která navozuje pocit zranitelnosti,bezbrannosti a

nečekaného útoku ze zálohy

ale i svobodný stav soustředěného pohroužení v živém

onu zbystřenou bdělost a nastraženost

napodobující divokou antilopu procházející územím predátora.

Odevzdání se osamění a naslouchání vlastní rituální melodii

těm dávným ,původním tónům rozvibrujícím každou buňku těla

hledáním své vlastní nezaměnitelné písně

s jedinečným léčivým a léčícím módem

se potkává vnitřní a vnější

vše se vztřebává,rozpouští a utváří se

proměňuje,vzlíná a sestupuje

spojuje se a odděluje,mísí se a promíchává

dostává se do všech skulin a zákoutí

prosvěcuje zevnitř  a tím vy světluje

vykresluje obrysy tušených i nečekaných bariér a

slepých uliček

vynáší nepoznané k zachycení a probádaní

a tedy k pochopení z vlastního středu

vlastního středu.

 

 

Stočil se do klubíčka

nebránil se aby to proudilo

stále dokola a pak dovniř a ven

stále dokola a pak paprsčitě

narovnal se a šlo to tak hladce odspodu

nahoru a opačně

tak plynule se vše prodýchávalo do čistoty

rozzářilo se,urovnalo

postavilo do jiných souvislostí

jak se v kruhu otáčející úhly pohledu

střetly ve středu všeho dění

pozlatilo se poznáním osobitosti

a nezaměnitelnosti

nadechlo se tvůrčí energií Lásky

a vydechlo pro rozvinutí souznění.

Tíha nezmizela

jen se vmezeřily náznaky prosvětlených

hnutí mysli

v proudu nadnášení se těžkosti staly

proudnicí kterou lze proplout a

neutopit se

vše se propojilo do vděčnosti

a jiskra zažehla zápalnou šňůru

do území lhostejnosti

hranice se smazaly.