Návštěvnost
SPRÁVCE NOSTALGIE
SPRÁVCE NOSTALGIE
Anotace: @&@
SPRÁVCE NOSTALGIE
ze starých dopisů
určených ne mně
se začaly otevírat šuplíčky
dávno zakované
do nichž jsem neměl nahlížet zrovna já
byť jsem do nich i sám kdysi leccos vložil
nebyl jsem ale jejich správcem
až nyní
bez vlastního přičinění
cizí dopisy se přece nečtou
možná ani ty mnou kdysi napsané?
dotýkám se neznámých souvislostí
nových záhad v zapečetěných kapitolách
začíná opět ožívat jeden příběh
ne tak úplně ten můj
ten se jen nově dopisuje
i když drobounkým písmem po okraji
jako poznámky pro periferní koutek oka
cože?
tohle že jsem napsal já?
kroutím hlavou
jako bych objevil svého dvojníka
co žil kdysi paralelní život s tím mým
už dávno byl ale pochován
aby teď znovu na pár okamžiků ožil
ne
to už nejsem já
snad kdysi
ale už ne teď
kdy se mé buňky od těch dob
nejméně pětkrát komplet obnovily
takže ty současné už pětkrát nepřevzaly
co měly za balastní informace
jako bych nahlédl na zaprášenou půdu vzpomínek
starou půdu domu
který už dávno nestojí
po němž se mi ale náhle zastesklo
tak dávno už nestojí
ale tak silně náhle zavoněl
nemusím ani zavřít oči
pečlivě procházím řádek po řádku
luštím jméno po jméně
a třikrát obracím každý list
než ho vytřídím
občas se pro něj vrátím
přeložím na druhou kupičku
co kdyby se ještě s něčím propojil
drobný kamínek do příběhu
jací jsme kdysi byli
příběhu
který navěky ztrouchniví
s posledním pamětníkem
co po nás zůstává?
nic zjevně trvalého
jen kousek zrnka písku mezi cihlami
o nichž už svět vůbec ani neví
že na nich taky stojí
a že i on
bude jednou jen stejně bezvýznamným zrnkem
které skoro nikoho už nezajímá
a možná ani to ne
vždyť e-maily se dnes propadají do nicoty
vzápětí po napsání
z níž se už většina nikdy nevynoří
na rozdíl od těch starých dopisů
které bylo někomu líto vyhodit
tak aspoň přehodil odpovědnost na mě
koho to bude jednou trápit
že já už ji na nikoho nepřehodím
vita somnium breve
Praha, 10.2.2019
https://www.youtube.com/watch?v=iB0sXWwH_eA
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskStále se měníme, stále zapomínáme. Ještě, že staré dopisy zůstávají. Úžasné:)
13.02.2019 01:14:24 | Bludimíra
Děkuji za ohlas i přijetí :-)
13.02.2019 22:24:46 | Amonasr
Tak tohle je síla! hlásím se k dalším "pamětníkům", díky... :-) Dopisy anebo ještě svatby, pohřby a oslavy. Jedině tam se výjimečně sejde širší rodina, je možné se propojit s kořeny a někdy dojde i na předání odkazu či moudrosti, nečekaně... a překvapivě pro adresáta. Jako u mě včera ze strany otce a Tvá báseň dosedla, jak třešnička na dort. :-)
11.02.2019 11:17:42 | Laika
Díky za tak vstřícnou reakci, víc než potěšila :-) Jen těm hromadným příbuzenským akcím jsem nikdy na chuť nepřišel a pokud to jen jde, snažím se jim vyhýbat. Faktem ale je, že na rozdíl třeba od bratrance, který udržuje s širší rodinou čilé vztahy (není jako já introvert) mi ta lepší povědomost o "kořenech" hodně chybí. A dnes mě čím dál víc mrzí, že jsem se dost neptal aspoň rodičů a prarodičů, dokud ještě žili. Ještěže tedy mám aspoň toho bratrance, který mi občas něco osvětlí alespoň zprostředkovaně... :-))
11.02.2019 11:35:46 | Amonasr
Jsem taky introvert a chodím na sešlosti spíš že musím, ale vždycky mi to nakonec něco přinese. Objeví se někdo, něco řekne..., je to překvápko! Otec sestavil rodokmen a já sama jsem se od malička hodně ptala, rodičů a dědů. Ty informace jsou důležitější, než se zdá. Kultura rostla slovním odkazem starších. Čím osobněji, tím lépe! Čím víc institucionálních info, tím hůř. Škoda každého rodinného odkazu, který se ztratí. :-) Pak je člověk v sobě hledá sám. Stíny i světla předků, které jsou kus jeho a pomáhají pochopit…
13.02.2019 11:40:49 | Laika
To jsi napsala moc krásně :-)
13.02.2019 19:53:58 | Amonasr
Někdy mi připadá, že žijeme více životů v jednom, člověk zavzpomíná a přesně tak, jak zde píšeš, snad to už ani nejsme my, tam kdysi dávno, kde jsme za sebou zanechali nějaký ten kus papíru, několik popsaných myšlenek a proseb, které také jednoho dne vezme čas. Hezké, určitě bych dopisy rovněž nevyhodil, je to kus života. :-)
11.02.2019 00:07:34 | Kubíno
Myslel jsem si, Kubíno, že takový nostalgický povzdech může oslovit jen "pamětníky", ale koukám, že i to "pamětnictví" je opět jen relativní pojem, jako i všechno ostatní - jen ty perspektivy se trochu časem proměňují :-)) Nedávno jsem byl donucen udělat si pořádek i ve vlastní korespondenci, patřím totiž k těm, kteří by nejraději nevyhodili nikdy nic, ovšem úložné prostory nejsou nafukovací. Nakonec jsem si nechal na památku opravdu jen takové kousky, které jsou pro mě něčím opravdu podstatné, většina skončila v tříděném odpadu. Určitě se dalších x let už i na to zbylé ani nepodívám, ale pokud ještě vůbec někdy ano, stejně se zase budu divit a objevovat, čím vším že jsem si to kdysi prošel a s kolika lidmi se někdy nějak protnuly naše osudy, přičemž na řadu z nich bych si dnes ani nedokázal jinak vzpomenout. Paměť je totiž strašně selektivní a co je kdysi psáno, to je zkrátka dáno, i když je to už dávno zapomenuto. A jednou za onen čas není možná ke škodě se i na sebe podívat z nějakého delšího odstupu a uvědomit si trajektorii vlastního směřování a čím vším a také kým byla ovlivněna. Mnohé kolem sebe pak dokážeme lépe pochopit i v aktuálním kontextu... Dík za pěknou reakci, která mi udělala radost :-)
11.02.2019 11:02:20 | Amonasr
...a ten Philip Glass, Pepo, je moc hezkej :-D*
10.02.2019 21:06:27 | Frr
Přišlo mi to jako takový vhodný podkres... :-)
11.02.2019 10:36:41 | Amonasr