SPRÁVCE NOSTALGIE

SPRÁVCE NOSTALGIE




SPRÁVCE NOSTALGIE

 

 

 

 

 

ze starých dopisů

určených ne mně

se začaly otevírat šuplíčky

dávno zakované

do nichž jsem neměl nahlížet zrovna já

byť jsem do nich i sám kdysi leccos vložil

nebyl jsem ale jejich správcem

až nyní

bez vlastního přičinění

 

cizí dopisy se přece nečtou

možná ani ty mnou kdysi napsané?

 

dotýkám se neznámých souvislostí

nových záhad v zapečetěných kapitolách

začíná opět ožívat jeden příběh

ne tak úplně ten můj

 

ten se jen nově dopisuje

i když drobounkým písmem po okraji

jako poznámky pro periferní koutek oka

 

cože?

tohle že jsem napsal já?

kroutím hlavou

jako bych objevil svého dvojníka

co žil kdysi paralelní život s tím mým

už dávno byl ale pochován

aby teď znovu na pár okamžiků ožil

 

ne

to už nejsem já

snad kdysi

ale už ne teď

kdy se mé buňky od těch dob

nejméně pětkrát komplet obnovily

takže ty současné už pětkrát nepřevzaly

co měly za balastní informace

 

jako bych nahlédl na zaprášenou půdu vzpomínek

starou půdu domu

který už dávno nestojí

po němž se mi ale náhle zastesklo

 

tak dávno už nestojí

ale tak silně náhle zavoněl

nemusím ani zavřít oči

 

pečlivě procházím řádek po řádku

luštím jméno po jméně

a třikrát obracím každý list

než ho vytřídím

 

občas se pro něj vrátím

přeložím na druhou kupičku

co kdyby se ještě s něčím propojil

drobný kamínek do příběhu

jací jsme kdysi byli

 

příběhu

který navěky ztrouchniví

s posledním pamětníkem

 

co po nás zůstává?

nic zjevně trvalého

jen kousek zrnka písku mezi cihlami

o nichž už svět vůbec ani neví

že na nich taky stojí

 

a že i on

bude jednou jen stejně bezvýznamným zrnkem

které skoro nikoho už nezajímá

 

a možná ani to ne

vždyť e-maily se dnes propadají do nicoty

vzápětí po napsání

z níž se už většina nikdy nevynoří

 

na rozdíl od těch starých dopisů

které bylo někomu líto vyhodit

tak aspoň přehodil odpovědnost na mě

 

koho to bude jednou trápit

že já už ji na nikoho nepřehodím

 

vita somnium breve

 




 

Praha, 10.2.2019

 

https://www.youtube.com/watch?v=iB0sXWwH_eA

 





Autor Amonasr, 10.02.2019
Přečteno 145x
Tipy 16 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: zelená víla, Bludimíra, Jort, Laika, Kubíno, Frr, Tvbm, šerý, Philogyny, Papagena
ikonka Komentáře (14)
ikonka Komentujících (7)

Komentáře

Stále se měníme, stále zapomínáme. Ještě, že staré dopisy zůstávají. Úžasné:)

13.02.2019 01:14:24 | Bludimírareagovat

Děkuji za ohlas i přijetí :-)

13.02.2019 22:24:46 | Amonasrreagovat

Tak tohle je síla! hlásím se k dalším "pamětníkům", díky... :-) Dopisy anebo ještě svatby, pohřby a oslavy. Jedině tam se výjimečně sejde širší rodina, je možné se propojit s kořeny a někdy dojde i na předání odkazu či moudrosti, nečekaně... a překvapivě pro adresáta. Jako u mě včera ze strany otce a Tvá báseň dosedla, jak třešnička na dort. :-)

11.02.2019 11:17:42 | Laikareagovat

Díky za tak vstřícnou reakci, víc než potěšila :-) Jen těm hromadným příbuzenským akcím jsem nikdy na chuť nepřišel a pokud to jen jde, snažím se jim vyhýbat. Faktem ale je, že na rozdíl třeba od bratrance, který udržuje s širší rodinou čilé vztahy (není jako já introvert) mi ta lepší povědomost o "kořenech" hodně chybí. A dnes mě čím dál víc mrzí, že jsem se dost neptal aspoň rodičů a prarodičů, dokud ještě žili. Ještěže tedy mám aspoň toho bratrance, který mi občas něco osvětlí alespoň zprostředkovaně... :-))

11.02.2019 11:35:46 | Amonasrreagovat

Jsem taky introvert a chodím na sešlosti spíš že musím, ale vždycky mi to nakonec něco přinese. Objeví se někdo, něco řekne..., je to překvápko! Otec sestavil rodokmen a já sama jsem se od malička hodně ptala, rodičů a dědů. Ty informace jsou důležitější, než se zdá. Kultura rostla slovním odkazem starších. Čím osobněji, tím lépe! Čím víc institucionálních info, tím hůř. Škoda každého rodinného odkazu, který se ztratí. :-) Pak je člověk v sobě hledá sám. Stíny i světla předků, které jsou kus jeho a pomáhají pochopit…

13.02.2019 11:40:49 | Laikareagovat

To jsi napsala moc krásně :-)

13.02.2019 19:53:58 | Amonasrreagovat

Někdy mi připadá, že žijeme více životů v jednom, člověk zavzpomíná a přesně tak, jak zde píšeš, snad to už ani nejsme my, tam kdysi dávno, kde jsme za sebou zanechali nějaký ten kus papíru, několik popsaných myšlenek a proseb, které také jednoho dne vezme čas. Hezké, určitě bych dopisy rovněž nevyhodil, je to kus života. :-)

11.02.2019 00:07:34 | Kubínoreagovat

Myslel jsem si, Kubíno, že takový nostalgický povzdech může oslovit jen "pamětníky", ale koukám, že i to "pamětnictví" je opět jen relativní pojem, jako i všechno ostatní - jen ty perspektivy se trochu časem proměňují :-)) Nedávno jsem byl donucen udělat si pořádek i ve vlastní korespondenci, patřím totiž k těm, kteří by nejraději nevyhodili nikdy nic, ovšem úložné prostory nejsou nafukovací. Nakonec jsem si nechal na památku opravdu jen takové kousky, které jsou pro mě něčím opravdu podstatné, většina skončila v tříděném odpadu. Určitě se dalších x let už i na to zbylé ani nepodívám, ale pokud ještě vůbec někdy ano, stejně se zase budu divit a objevovat, čím vším že jsem si to kdysi prošel a s kolika lidmi se někdy nějak protnuly naše osudy, přičemž na řadu z nich bych si dnes ani nedokázal jinak vzpomenout. Paměť je totiž strašně selektivní a co je kdysi psáno, to je zkrátka dáno, i když je to už dávno zapomenuto. A jednou za onen čas není možná ke škodě se i na sebe podívat z nějakého delšího odstupu a uvědomit si trajektorii vlastního směřování a čím vším a také kým byla ovlivněna. Mnohé kolem sebe pak dokážeme lépe pochopit i v aktuálním kontextu... Dík za pěknou reakci, která mi udělala radost :-)

11.02.2019 11:02:20 | Amonasrreagovat

...a ten Philip Glass, Pepo, je moc hezkej :-D*

10.02.2019 21:06:27 | Frrreagovat

Přišlo mi to jako takový vhodný podkres... :-)

11.02.2019 10:36:41 | Amonasrreagovat

Ale řekni to životu. On je sice stavař, ale ne ta dobrý statik. (+Papageno)
Tedy dal sis práci, Amonasre. I ten email prima. Moc povedené.

10.02.2019 20:30:16 | šerýreagovat

Díky za vstřícnou reflexi :-)

11.02.2019 10:35:52 | Amonasrreagovat

Jak to čtu, tak jsme se asi dnes nějak sešli v podobné náladě :) tohle mě velmi dojalo: "jen kousek zrnka písku mezi cihlami

o nichž už svět vůbec ani neví

že na nich taky stojí"...

10.02.2019 19:29:54 | Papagenareagovat

Díky za souznění :-)

11.02.2019 10:35:09 | Amonasrreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter