o rozpouštění tvrzí...

lámal jsem si hlavu
nad triangulačním bodem
jedné citadely
co se nade mnou tyčila
s úsměškem
v očích žulových

jako by mě lákala
jen pojď blíž smělče
ukaž sílu
emoce probouzej
když jsem zaslechl
potutelný smích

půvabná dívka prošla zdí
a zvláštní na ní bylo
že neměla obočí

povězte mi příteli
co si myslíte o hradbách?

víte milá Mono
člověk neustále hledá
kód na život
přitom má
v srdci jasnou indicii

ona se záhadně usmála
jediným tahem mysli
zbourala mé opevnění
a já ji najednou ucítil
jak pramení

rozlévá se prudce mou duší
jako divoká bystřina
co pučí nadšením
tryská vzrušením
a nabírá sílu ledovců
uvolněných z horských hřbetů
v jarním tání