byl tam...
byl tam...
Anotace: ještě před rozedněním...
mluvil sám se sebou
a vykládal stromům o věcech
co by se mohly udít
pak si vlezl pod zahradní sprchu
a kouknul na snovače
co občas sedá na hlavici
jen zvednul nohu
jako by jej ta voda zastudila
zatímco ve staré broskvoni
se hašteřily strepery
najednou se změnil vzduch
v jemný dech bříz
něco se pohnulo
o kousek blíž
v lese se milovala liška
jejíž jekot se prohnal kolem
a vzápětí se vše uklidnilo
oblohou se šířilo světlo
a výr na poslední hlídce
prorážel úsvit
jako osamělý plavec
v prázdném moři
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
občas sama se sebou mluvím, vyprávím si... zdůrazňuju si určité věci asi abych nezapomněla... pochybuju nahlas, ale pak mi dojde, nemysli za jiné, mluv a ciť za sebe... spousty věcí jsem v sobě a pro sebe klasifikovala nějak a pak to vše bylo úplně jinak a já si jen zbytečně vytvořila jizvy na duši... :-)
kočka vrní, pes hřeje, svíčky dávají teplo, otevřené okno vzduch... pohladím dceru a muže... pohladím přátele... a vím, že jsem ráda sama, ale osamělá ne... :-)
13.06.2019 01:34:03 | zelená víla
jestli tam byl ještě před rozedněním pak byla spouSTa času a já Ti dávám plný počet hlasů!!! :-))
07.06.2019 06:21:27 | Iva Husárková
Pěkně jsi vystihl jitřní kolorit. To probouzení dne jsem měl ve své zahradě také velmi rád. Při kávě jsem pozoroval úsvit. Ale moc často jsem nezažil, protože brzy vstávat bylo pro mne utrpením.
Zdařilá báseň a líbí se mi.
07.06.2019 03:29:50 | šerý
