když táhnou divocí...

chlad stoupá páteří
šimrá pod lopatkami
z rozedraných holení
krev se vpíjí do maliní

omráčená země
svlékla šaty
z nánosů bahna
po prudkém krupobití

napětí povolí
čas trochu pohasne
jako by pominulo něco
co mohlo být důležité

něco jako žít pro sebe

co ale dělat
když sám sebe nemáš
dokáže člověk žít bez sebe?
a jak dlouho?

jen dokud si sám sebe nevytvoří

něco však nesedí
tělo nevrhá stín

co je to?
zjevení z jiné dimenze?

jako by něco hledala
neukotvená
odpojená
ne osoba
bez půdy pod nohama

jak se dostat do toho uvnitř?
stačí si to představit
dovolit si být tomu otevřený
jít za to co víš

šelest ve tmě
tiché našlapování
roztažené chřípí
zvuky a obrazy
co se navzájem polykají
impuls z chvění
energetických polí
chuť nových forem života
vše do sebe zapadá
stává se známé
jako odjakživa
týl tvojí hlavy