z popela dým...

Anotace: ...

podvečerní obloha byla jako dívka
rozrušená a zrudlá ve tvářích
před mužnou nádherou
namodralého hřebene
který zdobily smrky
jako makové nanuky

vlastnila pěkný nepokojný obličej
což se zdá neslučitelné
poněvadž působila poněkud smutně
a zároveň věčnou nadějí

její ladná postava však byla
docela slučitelná
měla jakési vlající spodní prádlo
na hlavě hravé listí
a stála rozkročená
hledíc k horám
s podivuhodným výrazem

ten postoj prozrazoval
jakési odstředivé
a zároveň dostředivé rozpoložení
co vás vtahuje do tajemné krajiny
plné dobrodružství
jako bezmezný oceán

aniž by se otočila
zašvitořila vzletným přízvukem
co připomínal ptáčky
prolétávající mezi křovinami

co kdyby jste mě něčím rozptýlil příteli?

mám jisté možnosti
to se nejdřív rozdělá oheň
a pak stačí fouknout

šplíchla po mně očima pěnu světla
cyklónisto
žijete vůbec v reálném světě?

jak se to vezme
třeba zrovna nedávno
jsem viděl Niagarské vodopády
na Stříbrném potoce
vypadaly líp než ty skutečné
ale kdo vlastně ví co je skutečně
to o čem mluvíme že je reálné
je z něčeho co je považováno za nereálné

ale nepovídejte
to zní zábavně
například vy mi připadáte docela reálný
a vlastně i legrační echolalik
víte vůbec o čem mluvíte?

některé věci jsou tak vážné
že jsou vážně k smíchu
zkuste vnímat všechno o čem mluvím
ne jako tvrzení ale jako otázku
můžu to říct i obráceně
panuje přesvědčení že je vesmír tvořený
jen elementárními částicemi
to je sice možné
ale postrádá to tu nejúžasnější věc

jakou?

spojování milá Connexie
když totiž částice poskládáte do celku
je mnohem půvabnější než jenom části
a maně jsem koukl na své ruce
které bych jí přivinul k tělu
a těmi by proudilo přetékající srdce
na větrném dechu vědomí
ve vlnivém rytmu
nesené příbojem prosté lásky
člověka k člověku
do hluboké náruče blaženosti