heliowo/manterra...

seděl jsem v zahradním křesle
a četl si
když mě na vteřinu zmrazilo cosi
asi jako kapky deště
co znehybní ve vzduchu
kyvadlo co se vznáší v půli
a pes se zdviženým čumákem
v němém vytí

apropó víte jak se vteřina definuje?
jako doba trvání
9 192 631 770 period záření
které odpovídá
přechodu mezi dvěma hladinami
velmi jemné struktury
základního stavu
atomu cesia 133 v klidu
při teplotě absolutní nuly

čísla se změnila na peří
já přestal číst
zaposlouchal se
přiložil
zatoužil zvířil se
opadal
a díval se
jak se koupe
v mém srdci
výská mává rukama
směje se
máchá nožkama
mhouří oči
a září
skrz vodu
do uší velryby
tlap ledního medvěda
až ke dnu na balvany
do úhoře
co je proudem zasažený
tančí do esíčka
roztáhne křídla a vzlétne
zatímco kosatka
se vtiskne do ledovce
pod želví krunýř rozkoše

nepředvídatelné s předurčeností
se ruku v ruce vyvíjí
od vločky po vánici
a mě to naplňuje štěstím
být opět na začátku
neznat skoro nic
vzhlížet k poznávání

v té vteřině prožívám
jak ve vláknech strun pavučin
rozeznělých horským vanem
ladí melodii sluneční muezzin
kterou proniká světlo
přes oblohu do hlubin
kde panuje věčný stín
by prozářilo
tmu svým královstvím
a rozechvělo vlnobytí...